V rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř, funguje osmnáct skupin formativního hodnocení, které se schází na devíti základních školách ve čtyřech krajích České republiky. Skupiny nabízí pedagogům z okolních škol kolegiální podporu při zavádění formativního hodnocení do jejich praxe. 

S Petrou Vallin, odbornou asistentkou na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, lektorkou a autorkou publikací, jsme se zaměřili na využití formativního hodnocení na 1. stupni ZŠ. V rámci projektu formativne.cz má totiž na starosti aktivity pro učitele 1. stupně.

„Kdysi mě k formativnímu hodnocení přirozeně přiměl CLIL (integrované učení cizího jazyka v ostatních předmětech), ve kterém bylo najednou nutné hodnotit jak znalosti z odborného předmětu, tak dovednosti v cizím jazyce. Potřebovala jsem najednou vědět, co konkrétně si odnáší z cizího jazyka a co konkrétně za znalosti si osvojili v nejazykovém předmětu (např. angličtina a přírodověda). Zřejmě to bylo poprvé, kdy jsem si začala formulovat cíle pro dílčí hodiny a sem tam i kritéria (např. při hodnocení plakátu), na konci lekce pravidelně používat něco jako ‚exit tickets‘, startéry (podobné obláčkům) a reflexe opřené o cíle o hodiny,“ popisuje své začátky s formativním hodnocením Petra Vallin.

Otázkou je, jak propojit formativní hodnocení a známkování. „Známkování dle mého názoru nenasedá na zavádění dalších inovací ve vzdělávání a do značné míry je brzdí. Jakmile začneme využívat jiné, progresivní metody nebo metodologie (a je celkem jedno, jestli půjde o CLIL, Eduscrum, Flipped Classroom, projektovou výuku, program RWCT či cokoli dalšího, co stojí na konstruktivismu, kooperativním učení a kritickém a kreativním myšlení), přestává nám známka stačit. Z hlediska rozvoje metakognitivních dovedností a kompetence ‚učit se učit‘ je pak známka zcela neužitečná. Známka je nostalgie a těch se u nás zbavujeme velmi těžko,“ upřesňuje Vallin.

Jak jsou na tom budoucí učitelé? Seznamují se s tématem dostatečně? „Budoucí učitelé prvního stupně mají na téma formativního hodnocení v tuto chvíli pouze dvě přednášky a dva semináře. Dle mého názoru by to chtělo alespoň semestrální (spíše dvousemestrální) kurz,“ říká Vallin. 

Na 1. stupni ZŠ by mohlo být formativní hodnocení přirozenější, je tomu tak? „Učitelé prvního stupně používají spontánně či po zkušenosti z kurzů dalšího vzdělávání především dílčí metody (např. semafor, sebehodnocení pomocí barev), s dětmi na konci hodiny reflektují, doptávají se na jejich pocity. Nemám úplně pocit, že by to bylo systémové (např. jasná formulace cíle hodiny a návrat k němu na konci při reflexi, práce s kritérii),“ vysvětluje Vallin a pokračuje: „Z mého pohledu cesta ale vede právě přes tyto dílčí metody, které si děti a potažmo učitelé oblíbí, a je šance, že budou hledat další strategie, jak formativní hodnocení dále posilovat a rozvíjet.“

Formativní hodnocení je vhodné pro všechny žáky, není to exkluzivita pro vybrané jedince. „Každý potřebuje vědět, co už umí, co mu jde a v čem se naopak může zlepšovat. Jediným zádrhelem jsou dle mého názoru rodiče, kteří to chtějí mít často naservírované tak, jak to měli oni. Mají mylný pocit, že známka nese jasné sdělení. Asi by stálo za to nějak systematicky začít pracovat právě s nimi,“ dodává Vallin.

Důležitou roli při zavádění formativního roli hrají rodiče, kterým je potřeba změny ve škole či třídě vysvětlovat, či je při již fungujícím formativním hodnocení minimálně informovat. „Pokud už se ve třídě děje, pak ho obvykle přijímají pozitivně (i když by ho patrně původně možná nevolili). To je ale opravdu jen můj (ničím nepodložený) dojem,“ uzavírá Petra Vallin.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy:
Pedagogická fakulta je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. Jejím úkolem je příprava učitelů pro všechny typy a stupně škol, příprava odborníků a vědeckých pracovníků v pedagogice, psychologii a didaktikách různých oborů přírodních, společenských i humanitních věd. Poskytuje jak budoucím, tak stávajícím učitelům specializované odborné vzdělání včetně doktorských programů. Pracovníci fakulty řeší mnoho domácích i zahraničních rozvojových a vědeckých projektů, ve kterých úzce spolupracují se školami a pedagogy. Více informací naleznete na www.pedf.cuni.cz.

O neziskové organizaci EDUkační LABoratoř:
EDUkační LABoratoř je vzdělávací organizace, která podporuje rozvoj inovativních forem výuky. Věnujeme se vzdělávání pedagogů, vydávání odborných publikací, formativnímu hodnocení, popularizaci učitelského povolání a vzdělávací politice. Více na www.edukacnilaborator.cz.