Marcela Bláhová Blahutová vystudovala pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Čtyři roky působila jako třídní učitelka 1. stupně na ZŠ ve Starém Sedlišti, nyní učí pátým rokem na ZŠ v Boru. Říká, že měla vždy štěstí na chápavé a vstřícné ředitele a nápomocné kolegy a kolegyně. V rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách zastává pozici lídra skupiny formativního hodnocení (SFH) pro 1. stupeň. Momentálně je na rodičovské dovolené.

Jste součástí projetu Zavádění formativního hodnocení na ZŠ (formativne.cz), co vás vedlo k tomu se do projektu zapojit? Jaká byla vaše cesta k formativnímu hodnocení?

Během své učitelské profese (zatím nikterak dlouhé – 9 let) jsem již po nástupu do zaměstnání cítila, že známkování dětí, respektive jejich výsledků, mi nedělá vůbec dobře. Hledala jsem něco, kde bych mohla ocenit jejich dílčí kroky, chtěla jsem se zaměřit na žáka samotného a ne jen na výslednou známku pro rodiče. O tomto mém vnitřním boji věděl náš pan ředitel školy. Zkonzultoval se mnou tedy možnost zapojení se do projektu Zavádění formativního hodnocení na ZŠ. Velice jsem to kvitovala a jsem moc šťastná, že se mohu vzdělávat v této oblasti a hlavně přenášet své zkušenosti dále mezi své kolegy.

Jaká je vaše zkušenost s prací v rámci SFH?

Naše skupina FH pracuje nad míru dobře. Ostatní členové jsou velmi snaživí a rádi sdílejí své zkušenosti z této oblasti. Přestože se ne vždy věci daří, jsem ráda, že spolu sdílíme v rámci diskuzí i nepovedené pokusy o zavádění formativního hodnocení.

Běžně se na školách používá sumativní hodnocení, mělo by ministerstvo formativní hodnocení nastavit povinně?

Nemyslím si, že by mělo být formativní hodnocení povinné. Pořád jsem ale toho názoru, že minimálně nějaké prvky (metody, techniky…) FH by si každý měl osahat, vyzkoušet. Bylo by fajn, kdyby se tomu tak stalo již na pedagogických fakultách. Byla bych ráda, aby studenti měli možnost rozhodnout se, jakým směrem v rámci hodnocení se chtějí ubírat. Z mé zkušenosti vím, že je neustále větší procento pedagogů, kteří nechtějí od sumativního hodnocení upustit, ale rádi si z formativního hodnocení dvě, tři techniky osvojí a s těmi pracují i nadále.

Co si myslíte o známkování?

Jsem zastáncem zdravého způsobu známkování. Ráda kombinuji známkování se slovním hodnocením. Nemyslím si, že by mělo známkování zcela vymizet.

Jak u vás v praxi vypadá formativní hodnocení na 1. stupni ZŠ?

U nás na škole se považujeme pořád za začátečníky v rámci formativního hodnocení. Na prvním stupni se snažme co možná nejvíce si osvojovat techniky FH – ať již zjišťujeme aktuální porozumění žáka probíranému učivu, zaměřujeme se také na vrstevnické hodnocení, sebehodnocení (s tím většina z nás bojuje – nejlépe začít již v 1. ročníku) a poskytování písemné a ústní zpětné vazby. V poskytování ZV si myslím, že jsme dobří, přesto však se musíme ještě více zaměřit na její lepší formulaci a hlavně následné zjišťování, jak žák s poskytnutou ZV naložil, aby vůbec došlo k jejímu naplnění.

Jak reagují na formativní hodnocení rodiče?

Většina z nich formativní hodnocení kvituje, přestože ze začátku jistě nějaké rozpaky ze stran rodičů byly. Najdou se ale i tací, kteří si i nadále (přes spokojenost jejich dítěte ve škole) myslí, že se „zdržujeme“ blbostmi místo toho, abychom dělali užitečnější věci.

Jak jsou na tom absolventi pedagogických fakult? Přichází k vám na školu v tématu formativního hodnocení dostatečně připraveni?

Nepřijde mi, že by byli studenti dostatečně připraveni. Jistě mají o formativním hodnocení více informací než před několika lety – například ze seminářů, ale přesto bych se v rámci fakult na FH zaměřila daleko více.

Co pro vás dnes znamená pojem formativní hodnocení?

Znamená pro mě hlavně lepší atmosféru ve třídě, bližší kontakt s dětmi a spokojenost na všech stranách (žák, učitel a rodič).

Od doby, co jsem se začala FH více zabývat, jsou žáci otevřenější, dovedou vyjádřit své pocity, diskutovat se mnou nad jejich pracemi a rozhodně se prohloubil i vztah mezi žáky samotnými.

Za tým formativne.cz zpracovali Michal Orság a Květa Sulková.

Rozhovor vznikl v rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který je realizovaný Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy a vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř. Projekt je financován v rámci operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, registrační číslo: CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_032/0008212.