Tereza Krčmářová z Katedry preprimární a primární pedagogiky PedF UK v Praze se věnuje především profesnímu a osobnostnímu rozvoji učitelů, problematice přípravy učitelů na práci s nadanými dětmi a tématu individualizace ve výuce obecně. Vede různé typy praxí studentů učitelství. Formou koučování a mentoringu podporuje také učitele a vedení škol. V rámci projektu Formativne.cz se jako odborný garant pro problematiku 1.stupně podílí na vzdělávání lídrů skupin formativního hodnocení a procesu posuzování materiálů vytvořených učiteli pro databanku projektu. 

Jaká byla vaše cesta k formativnímu hodnocení?

Formativní hodnocení jsem nejprve zažila sama na sobě už v 90. letech jako studentka soukromého gymnázia. Bylo to poprvé, kdy jsem měla pocit, že je hodnocení opravdu informací o mně a pro mě.  I když ho využívali v kombinaci se známkami jen někteří učitelé a jistě spíše intuitivně, byl to klíčový zážitek. V roli pedagoga a vzdělavatele učitelů pak pro mne bylo naprosto logické spojení konceptu formativního hodnocení s konstruktivistickým pojetím výuky v programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení a v problematice práce s nadanými žáky tak, jak ho argumentovala zahraniční literatura.

Realizujete projet Zavádění formativního hodnocení na ZŠ (formativne.cz), co vás vedlo k tomu se do projektu zapojit?

Snaha ukazovat „proč“ a „jak na to“ učitelům v praxi a současně přesvědčení, že mentoring a kolegiální podpora jsou efektivní způsoby profesního rozvoje.

Když se učitelé chtějí o formativním hodnocení dozvědět více, jaké mají možnosti? Kde se mohou inspirovat?

Kromě dnes už dostupných odborných publikací v češtině je v posledních letech formativní hodnocení tématem několika projektů a kurzů dalšího vzdělávání pro učitele. Více se o něm začalo mluvit také v souvislosti s distanční výukou v době epidemie, zaznamenala jsem nabídku webinářů atd.

Bylo by však potřeba více příkladů dobré praxe napříč předměty, toho je stále málo. Doufáme, že databáze našeho projektu k jejich šíření přispěje.

Jak jsou na tom budoucí učitelé? Seznamují se s tématem dostatečně?

Mohu mluvit zodpovědně pouze o přípravě budoucích učitelů 1. stupně ZŠ na PedF UK. Tam se domnívám, že ano. Minimálně se o to snažíme již mnoho let.

Co si myslíte o známkování?

Myslím, že známkování může za určitých podmínek být součástí formativního hodnocení, ale v praxi je to spíše výjimečné. Ve většině případů známkování spíše nahrává orientaci na výsledek a ne proces učení, stejně jako svádí spíše k hodnocení na základě srovnání výkonu žáka s výkonem spolužáků. Lze tedy říci, že spíše zužuje možné funkce hodnocení a často vysloveně podporuje vnější motivaci pro učení místo převzetí zodpovědnosti žáků za vlastní učení. Efektivně formativně hodnotit je náročná a komplexní profesní dovednost.

Jak vypadá formativní hodnocení na 1. stupni ZŠ?

Principiálně úplně stejně jako na vyšších stupních. Liší se pouze formou, která musí odpovídat věkovým možnostem žáků.

Jak reagují na formativní hodnocení rodiče?

Jak kteří. Přibývá poučených angažovaných rodičů, kteří vědí, jaké vzdělávání chtějí pro své děti, a podle toho volí školu nebo učitele. Formativní hodnocení je pro ně jedním ze znaků kvalitní výuky. U těch ostatních se domnívám, že velmi záleží na tom, jak je jim problematika hodnocení komunikována ze strany vedení škol a učitelů. Nemůžeme chtít, aby rodiče byli odborníky na vzdělávání, je našim úkolem s nimi spolupracovat,  vysvětlovat a odpovídat na jejich dotazy tak, aby tomu mohli rozumět. Pokud má rodič v učitele svého dítěte důvěru, zvládne přijmout i věci, které na sobě třeba sám jako žák nezažil.

Jak jsou na tom učitelé 1. stupně s komunikací, ať už ve vztahu k žákům, rodičům či kolegům?

Učitelé jsou různí a komunikace je široký pojem, takže nevím, jak odpovědět. Věřím, že většina učitelů dělá svou práci ráda. Komunikace je základem této práce. Komunikovat v různých a často velmi náročných situacích je však dovednost jako každá jiná. Musí se učit a rozvíjet zkušeností. Myslím, že každému učiteli by prospěl výcvik v komunikaci a otevřenost zpětné vazbě. Mohli by pak lépe rozvíjet tyto dovednosti u žáků, předcházet konfliktům a chránit i sebe.

Můžete prosím představit žákovská portfolia ve vztahu k formativnímu hodnocení?

Portfolio chápeme jako uspořádaný a komentovaný soubor produktů práce žáka za určité období. Práce s vlastním portfoliem rozvíjí u žáků dovednost hodnotit vlastní práci, stanovovat si cíle svého učení, uvědomovat si své silné a slabé stránky. Může být funkčním nástrojem pro komunikaci o učení žáka mezi žákem samotným, jeho učiteli a rodiči. Ze své podstaty je velmi individuální a umožňuje nám uvidět osobnost a pokrok žáka, přinést důkazy o jeho učení. To je současně cílem formativní hodnocení. I tady však platí, musí se to umět a pracovat s tímto portfolii systematicky a dlouhodobě.

Rozhovor vznikl v rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který je realizovaný Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy a vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř. Projekt je financován v rámci operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, registrační číslo: CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_032/0008212.