Veronika Laufková z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy je přední odborník na formativní hodnocení. Protože se jedná o obsáhlé téma, jsou i odpovědi na naše otázky rozsáhlé. Rozhodli jsme se tak celý rozhovor rozdělit na dvě části. Pokračování si můžete přečíst na Pokud se učitelům daří uplatňovat principy formativního hodnocení, u žáků se oslabuje zájem o známky.

Formativní hodnocení je v poslední době velmi populární termín. O co vlastně jde?

Jedná se sice o populární termín, ale na jeho definice se neshodnou ani odborníci. Obecně však můžeme říci, že se jedná o komplexní metodu vyučování a učení, jejímž cílem je zvyšovat studijní úspěšnost žáků. Učitel prostřednictvím vybraných postupů formativního hodnocení zjišťuje, kde se jeho žák nachází na cestě k cíli, a pomáhá mu využít všech možností, aby se učil efektivně a s radostí, sám své učení řídil. Podstatné je říci, že formativní hodnocení probíhá v průběhu procesu učení – v každé vyučovací hodině a jehož účelem je identifikovat žákovy vzdělávací potřeby a přizpůsobit jim výuku. Formativní hodnocení je určené primárně žákovi (žáci nejsou porovnáváni mezi sebou, ale je sledován jejich individuální pokrok) – učiteli a rodiči sekundárně, a to zejména proto, aby mohli žákovi poskytnout potřebnou pomoc, dosáhnout maxima v rozvoji každého žáka vzhledem k jeho individuálním možnostem. Formativní hodnocení zahrnuje také aktivní zapojení žáků do procesu hodnocení, a to skrze sebehodnocení, sebeřízení a vrstevnické hodnocení; svými principy staví na celkovém rozvoji osobnosti žáka, povzbuzuje žáky ke sledování vlastního pokroku směrem ke stanoveným cílům.

Abychom si uvedli příklad uplatnění formativního hodnocení – žáci mají vytvořit plakát, který by ostatní seznámil s vybraným titulem české literatury – na úvod je třeba, aby učitel stanovil cíl, ke kterému budou společně s žáky směřovat (bez cíle těžko zhodnotíme, zda naše cesta měla smysl a zda jsme k našemu bodu výpravy dosáhli; cíl bude odlišný v případě 6. ročníku literatury, 7. ročníku mediální výchovy, 8. ročníku dějepisu či při projektové výuce). Na základě cíle je vhodné stanovit kritéria (ideálně společně s žáky na základě jiných plakátů, kdy společně diskutujeme jejich kvalitu). Poté žáci pracují na tvorbě plakátu (zda doporučujeme přidělit role). Po jeho dokončení následuje sebehodnocení práce ve skupině a vrstevnické hodnocení plakátů ostatních skupin žáků, a to na základě kritérií. Po skončení tohoto výukového bloku poskytují žáci zpětnou vazbu svému učiteli, který na jejím základě a po prezentaci plakátů promýšlí další výuku. To vše odpovídá požadavkům na vzdělání v 21. století.

Jaká byla vaše cesta k formativnímu hodnocení?

Má cesta k formativnímu hodnocení vedla přes individuální doučování a skupinovou výuku – kde jsem většinou velmi intuitivně používala postupy formativního hodnocení. Osudné se mi potom stalo setkání s dr. Karlem Starým, který měl na toto téma vypsanou disertační práci. Propojením teoretických studií, zkušeností ze zahraničí se zaváděním formativního hodnocení, pozorování práce českých učitelů a vlastní praxe jsem pomalu pronikala do tajů formativního hodnocení a neustále se v tomto směru všichni v našem týmu učíme – nejen o formativním hodnocení, ale také o komunikaci či tandemové výuce a v dalších pedagogicko-psychologických oblastech, které jdou ruku v ruce s uplatňováním principů formativního hodnocení.

Realizujete projet Zavádění formativního hodnocení na ZŠ (formativne.cz), co vás vedlo k tomu se do projektu zapojit?

S dr. Karlem Starým jsme byli vedením Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy vyzváni k přihlášení do výzvy MŠMT z OP VVV pro Budování kapacit pro rozvoj škol II zaměřené na formativní hodnocení. Nad promýšlením projektu jsme strávili celé léto – chtěli jsme učitelům z praxe nabídnout své zkušenosti a podpořit je v předávání zkušeností svých kolegů.  Do týmu jsme přizvali jako partnera EDUkační LABoratoř, protože nás spojuje zájem o stejnou věc – a tou je kvalita výuky na českých školách. Také jsme ve stejnou dobu vydali publikace věnované formativnímu hodnocení a společně pořádali jeden ze seminářů věnovaných tomuto tématu.

Když se učitelé chtějí o formativním hodnocení dozvědět více, jaké mají možnosti? Kde se mohou inspirovat?

Explicitně k tomuto tématu jsou vydané v českém jazyce dvě publikace Zavádění formativního hodnocení od Dylana Wiliama a Siobhán Leahy, kterou vydala EDUkační LABoratoř a Formativní hodnocení ve výuce, kterou jsme vydali společně s kolegou Starým.

O tomto tématu se výrazněji začalo diskutovat v době zavření škol kvůli COVID-19, zejména z úst pana ministra školství. Na žádost MŠMT vznikla série webinářů, která byla realizována pod hlavičkou Národního pedagogického institutu a učitelům přináší celou řadu praktických ukázek učitelů z praxe za spolupráce odborníků. Za toto propojení teorie a praxe jsem nesmírně ráda a pro mě osobně bylo velmi obohacující a inspirativní.

Dále jsou realizovány různé letní školy či kurzy DVPP – tam však doporučujeme vybírat z osvědčených institucí a s ověřenými lektory.

Běžně se na školách používá sumativní hodnocení, jaký je zde rozdíl? A mělo by ministerstvo formativní hodnocení nastavit povinně?

Na rozdíl od formativního hodnocení probíhá sumativní hodnocení na konci určitého období. Liší se také jeho účel – zatímco ve formativním hodnocení chceme žákovi pomoci, účelem sumativního hodnocení je zhodnotit, zda žáci vědí či rozumí – a s tím souvisí i typ konečného adresáta – ve formativním hodnocení informace směřuje zejména rodičům, učitelům, ale také škole či vzdělávací politice. Znamená to, že sumativní hodnocení vede do velké míry k porovnávání žáků mezi sebou.

Nemyslím si, že je nutné, ba žádoucí, formativní hodnocení plošně nařizovat – jsem přesvědčená o tom, že každý učitel by měl dospět k potřebě formativně hodnotit sám a sám si najít způsob, jak jej bude uplatňovat v dané třídě. Naopak si myslím, že pokud by ministerstvo chtělo pomoci, tak jsou žádoucí akreditované dlouhodobé vzdělávací kurzy, kde mají učitelé z praxe možnost sdílet své zkušenosti se zaváděním formativního hodnocení, vzájemně se podporovat, motivovat, inspirovat. 

Jak dlouho vlastně trvá, než se učitel naučí hodnotit formativně?

Někteří učitelé hodnotí formativně zcela přirozeně, aniž by se to museli učit – formativní hodnocení jde totiž ruku v ruce s respektující komunikací a přístupem k žákům a učení – tím vlastně budují principy formativního hodnocení. Zde tedy stačí jen některé metody zvědomit, obohatit učitele o další postupy, které mohou přirozeně využívat ve své praxi.

Pro ty, kteří by se chtěli dozvědět více o formativním hodnocení, se ukazují jako nejefektivnější pravidelná setkávání odborníků i učitelů a sdílení jejich zkušeností. Nejvíce se osvědčil plán implementace formativního hodnocení do výuky v rozsahu tří let, v němž jsou podporovány malé skupiny učitelů, které mohou sdílet své zkušenosti a podporovat své další kolegy ke zkoumání vlastních dosavadních způsobů výuky a hodnocení. Wiliam (2011) dále dodává, že profesní rozvoj učitelů v oblasti implementace formativní hodnocení musí být vztažen k lokálním podmínkám, v nichž učitel funguje (tj. je potřeba brát v úvahu charakteristiku dané země, lokality, školy, třídy, učitelových dosavadních zkušeností a znalostí, jeho vyučovacího stylu, povahových rysů apod.). Tedy jednorázová přednáška pro celou sborovnu nejspíše příliš efektivní nebude. 

Učitel by měl mít možnost vybrat si nějakou metodu či techniku, obecně postup formativního hodnocení – které bude vyhovovat jemu i žákům – tu vyzkoušet, reflektovat a mít možnost diskutovat o jejím zavedení s dalšími kolegy či se zapojením odborníků na dané téma. Nejefektivnější je tedy mít možnost sdílet své zkušenosti s dalšími kolegyněmi a kolegy a učit se od sebe navzájem. Podstatná je také podpora vedení školy k uplatňování principů formativního hodnocení, ale vedení by nemělo striktně určovat, které postupy formativního hodnocení zavádět. Nejlepší je důvěřovat učitelům a nechat jim volné pole působnosti. 

Za mě je nutnou podmínkou vnitřní přesvědčení učitelů o efektivitě formativního hodnocení. Black (1998) dodává, že je potřeba vybudovat kulturu úspěchu, která je založena na přesvědčení, že každý žák může uspět. Metody formativního hodnocení mohou zlepšit formativní hodnocení a výuku jen tehdy, bude-li učitel schopen je integrovat do výuky pravidelně a systematicky.

Rozhovor vznikl v rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který je realizovaný Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy a vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř. Projekt je financován v rámci operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, registrační číslo: CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_032/0008212.

Druhá část rozhovoru online na Pokud se učitelům daří uplatňovat principy formativního hodnocení, u žáků se oslabuje zájem o známky.