Veronika Laufková z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy se formativnímu hodnocení věnuje již řadu let. Požádali jsme ji o rozhovor a níže přinášíme jeho pokračování. První část rozhovoru si můžete přečíst na Má cesta k formativnímu hodnocení vedla přes individuální doučování a skupinovou výuku.

Co si myslíte o známkování?

Osobně spatřuji problém ve známkování ten, že nebere v potaz individuální rozdíly mezi žáky, jejich schopnostmi a předpoklady, a tento způsob může žáky stresovat či demotivovat ty, kteří v porovnávání s ostatními těžko obstojí. Navíc podporuje vnější motivaci – žáci se potom neučí pro sebe, ale pro známky, potažmo rodiče, prarodiče, učitele. Zatímco při využití formativního hodnocení je zdůrazňována individuální vztahová norma, víra ve vlastní pokrok, která umožňuje žákům stabilnější prožitek úspěchu a má pozitivní vliv na jejich sebepojetí. 

Na druhou stranu Helus (2015) upozorňuje nad přílišnou individualizací učebního snažení, které je bez dodatečného propojení se sociálním okolím a pevně stanovenými požadavky. Protože každá jednostrannost otevírá rizika nežádoucích efektů, je podle něj vhodné uplatňování různých vztahových norem a hodnotících postupů – každý má totiž svá rizika, ale také své opodstatnění a místo ve výchovně-vzdělávací činnosti. Každý typ vyhovuje také jinému typu žáků a se všemi se žák potká ve své dalším životě.

Osobně jsem však přesvědčena o tom, že pokud se daří učitelům uplatňovat principy formativního hodnocení, u žáků se oslabuje zájem o známky, pracují s vnitřní motivací, radostí, jsou tvořiví, kriticky přemýšlí, řeší problémy, řídí své vlastní učení, známky přestávají vyžadovat, nejsou pro ně důležité – a to je pro mě ideální stav.

Jak jsou na tom budoucí učitelé? Seznamují se s tématem dostatečně?

Nemohu mluvit za všechny pedagogické fakulty, protože rešerši studijních plánů jsme nedělali – také by nebyla jednoduchá, protože i ze zahraničí víme, že se zařazováním tématu formativního hodnocení bývá problém – v obecné didaktice na toto téma nezbývá čas a oboroví didaktici věnují nejvíce prostoru didaktice svého oboru. Na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy se s tématem hodnocení setkávají naši studenti nejčastěji v obecné didaktice, oborových didaktikách a volitelných kurzech. V nových studijních plánech, podle kterých se budou studenti vzdělávat od akademického roku 2021/2022, je mu prostoru věnováno ještě více. Spolupracujeme s oborovými didaktiky a společně se snažíme nacházet cesty, jak studentům zprostředkovat příklady dobré praxe a vést je k pochopení principů formativního hodnocení. Nejpropracovanější je potom jeho zavádění ve studijním programu Učitelství pro 1. stupeň základní školy. 

Je formativní hodnocení použitelné i na středních školách? A co školy mateřské?

Formativní hodnocení je uplatnitelné napříč všemi vzdělávacími stupni – jen má na každém stupni svá specifika – v mateřských školách se zaměřujeme na komunikaci s dětmi, mezi dětmi, na poskytování zpětné vazby popisným jazykem, oceňování a povzbuzování dětí je zde zcela přirozené. V mnohých mateřských školách jsou děti rozvíjeny v dovednosti sebehodnocení a přijímají odpovědnost za své učení. Na školách středních je mnohem větší důraz kladen na autonomii žáků, práci s kriteriálním hodnocením, vrstevnickým hodnocením – ale základní parametry zůstávají všude stejné: naším cílem je dospět k maximálnímu rozvoji každého dítěte, resp. žáka, a klademe si otázky: Kam žák jde/směřuje? Kde se právě nachází? A jak se dostane k cíli / posune v učení?

Je formativní hodnocení vhodné pro všechny žáky?

Formativní hodnocení přispívá ke zlepšení výkonu žáků a celkové kvalitě vzdělávání. Pokud jsou techniky formativního hodnocení využívány ve třídách pravidelně, výrazně se zlepšují výsledky žáků a zvyšuje se rychlost a kvalita jejich učení. Rozdíl činí až 30 %. Zvláště účinné se ukazuje pro žáky s horšími studijními výsledky, žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, čímž se snižuje nerovnost ve výsledcích žáků, a pro žáky primárního stupně vzdělávání. Tím, že je zaměřeno zejména na individuální posouzení výkonu a sledování pokroku žáka, je vhodné i se související diferenciací a inkluzí v současném vzdělávání. Podporuje spravedlivý přístup ke vzdělání, tj. každému žákovi poskytuje šanci, aby v rámci svých možností dosáhl maximálního rozvoje. V některých školách byl zaznamenán pozitivní dopad díky metodám a technikám formativního hodnocení na výsledky v sumativních testech. Na druhé straně příliš výzkumů, které by kvantitativně a experimentálně ověřovaly dopad formativního hodnocení na výsledky žáků, nemáme k dispozici ani v zahraničí.

Pokud je formativní hodnocení uplatňováno ve třídě, která je orientována na výkon, u žáků funguje zejména vnější motivace, tak formativní hodnocení nemusí být z počátku kladně přijato.

Ráda bych zde ale zdůraznila ještě pozitivní dopady také na učitele: ti si ujasňují si, co chtějí žáky naučit; plánují cíle výuky i důkazy o učení; umí pokládat dobré otázky zjišťující míru žákova porozumění; podávají žákům konstruktivní zpětnou vazbu – více se zaměřují na žáky, učení a méně na sebe a vyučování.  Ačkoliv o mnoha těchto efektech nemáme v České republice data, chybí nám šetření na velkých vzorcích, lze předpokládat, že navzdory kulturním odlišnostem by byly výsledky u nás podobné – dokazují to rozhovory s českými žáky i učiteli, kteří postupy formativního hodnocení ve své výuce používají.

Jak reagují na formativní hodnocení rodiče?

Záleží na typu rodiče. Někteří rodiče preferují známky (pro jejich větší „srozumitelnost“ a interpretovatelnost, protože s tímto systémem hodnocení mají vlastní zkušenost), jiní na učitelích vyžadují uplatňování postupů formativního hodnocení. Je to tedy velice individuální.

Je podstatné říci, že rodiče však hrají ve formativním hodnocení klíčovou úlohu – tím, jak se svým dítětem komunikují, oceňují jeho snahu a vynaložené úsilí; jak komunikují se školou o vzdělávání svého dítěte.

Vítáno je, když škola rodičům udělá například v rámci rodičovské kavárny ochutnávku z hodiny, kde se formativní hodnocení používá, vysvětlí jeho principy, jak je škola naplňuje a jak se mohou zapojit přímo rodiče.

To nejlepší pro dítě je respektující komunikace mezi školou, vedením, pedagogy a rodiči. Vztahy mezi rodinou a školou by měly být založeny na tzv. principu sdílené odpovědnosti.

Rozhovor vznikl v rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který je realizovaný Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy a vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř. Projekt je financován v rámci operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, registrační číslo: CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_032/0008212.

První část rozhovoru online na Má cesta k formativnímu hodnocení vedla přes individuální doučování a skupinovou výuku.