Učící se komunity učitelů

Prohlubování odborné kvalifikace, pravidelné setkávání s kolegy, sdílení zkušeností a vzájemná podpora, to jsou hlavní cíle učících se komunit učitelů.  Tyto skupiny pomáhají učitelům s postupnými a trvalými změnami v jejich praxi. Jsou vhodné například při zavádění formativního hodnocení, ověřeného postupu k zefektivnění výuky.

V okamžiku, kdy se učitel rozhodne ve své práci něco změnit, čeká ho velmi obtížný úkol. V náročných povoláních, jakým učitelství bezesporu je, si totiž lidé vytváří návyky, které jim pomáhají práci zvládnout. Jedná se o rutinu vznikající mimovolně a zautomatizované procesy jsou pak zkušenostmi vyladěné tak, aby byly pro zaměstnance co nejprospěšnější s ohledem na činnosti, které musí často pod tlakem provádět. U učitelů se jedná například o způsob zadávání úkolů, hodnocení žáků, či kladení otázek.

Ve chvíli, kdy učitel zavádí do výuky nějakou inovaci, jeho dříve prospěšné návyky mu často mohou bránit právě proto, že jsou prováděny mimoděk a automaticky se vynořují v určitých typických situacích. Nové praktiky navíc často zpočátku nemají takový efekt, který vyučující předpokládal, a tak se po nějaké době vrací do známých a bezpečných kolejí své výuky. Jak ale říká Dylan Wiliam: „Abychom se mohli zlepšit, musíme se nejprve trochu zhoršit.“ Tím je myšleno, že je třeba počítat s obtížnými začátky, kdy vyučující ještě nemají vytvořenu rutinu, která by jim při změnách pomáhala, ještě neznají možná rizika, kterým je třeba se vyhnout, ani triky, které jim umožní techniku ještě vylepšit díky vlastním individuálním dovednostem.

Proto, aby učitelé vytrvali v bolestivé cestě k lepšímu učení může být velmi prospěšná komunita učitelů. Tato komunita nemusí bezpodmínečně fungovat mezi učiteli napříč různými školami, ale může velmi dobře probíhat i v rámci učitelského sboru jedné školy. Důležitou podmínkou pro úspěšné fungování je dobrovolnost. Je to stejné, jako se žáky. Motivovaný žák má větší snahu v tom, co dělá, lépe překonává překážky a přejímá odpovědnost za dosažení vytyčených cílů.

Aby setkání měla co největší efekt, je třeba, aby splňovala několik formálních náležitostí. Formalizace pomáhá obzvláště u interních skupin, kde se učitele znají a hrozí sklouznutí k určité neukázněnosti. V některých školách se osvědčilo i sepsání základních pravidel skupiny, která se účastníci zavázali dodržovat (chodit včas, naslouchat ostatním, přinášet ukázky z vlastní praxe a poskytnout je ostatním apod.)

V první řadě by se účastníci měli dohodnout na pevných termínech setkávání. Vyzkoušený rozestup je jeden měsíc. Kratší rozestupy neumožňují dostatečný prostor pro vyzkoušení nových technik, setkání po delší době naopak ztrácí na dynamice.

Dále by měli být vyučující ochotni investovat svůj čas a na každé setkání si vyhradit minimálně 60 minut. Rozsah jednoho setkání se také odvíjí od velikosti skupiny, čím větší skupina je, tím více času jednotlivá setkání zaberou, protože je třeba dát prostor všem účastníkům. Učitelé mohou začít setkávání ve dvojicích s osobou, se kterou jsou ochotni sdílet i případné neúspěchy a také přijmout kritiku. Skupina se pak může rozrůstat, ale při počtu vyšším než 10 pedagogů v jedné skupině se vytrácí efektivita.

Každé setkání má mít jasně danou strukturu a učitelé by měli být obeznámeni s tím, co se od nich očekává. Aby setkání měla smysl je bezpodmínečně nutné, aby byli účastnici ochotní sdílet s ostatními své vlastní materiály z praxe, jako jsou přípravy na hodinu, testy, poskytnuté zpětné vazby. Jedině prostřednictvím konkrétních příkladů si mohou učitelé vzájemně poskytovat formativní zpětnou vazbu a potřebnou podporu.

Součástí setkávání je také tvorba individuálního plánu aktivit na další měsíc pro každého učitele. Písemný plán a vědomí toho, že na dalším setkání budou s kolegy sdílet své zkušenosti účastníky motivuje věnovat čas změnám a brát je jako prioritu.

O projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách
Cílem projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách je podpora základních škol v zavádění hodnocení, které povede k rozvoji každého žáka. Na devíti školách ve čtyřech krajích ČR (Karlovarském, Ústeckém, Středočeském a Plzeňském) budou vybudována a metodicky podporována Centra kolegiální podpory. Formou síťování škol bude docházet k předávání zkušeností a inspirativních příkladů se zaváděním formativního hodnocení do výuky mezi pedagogy v regionech. V současné době probíhá školení učitelů (lídrů) z jednotlivých škol.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy:

Pedagogická fakulta je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. Jejím úkolem je příprava učitelů pro všechny typy a stupně škol, příprava odborníků a vědeckých pracovníků v pedagogice, psychologii a didaktikách různých oborů přírodních, společenských i humanitních věd. Poskytuje jak budoucím, tak stávajícím učitelům specializované odborné vzdělání včetně doktorských programů. Pracovníci fakulty řeší mnoho domácích i zahraničních rozvojových a vědeckých projektů, ve kterých úzce spolupracují se školami a pedagogy.  Více informací naleznete na www.pedf.cuni.cz.

O neziskové organizaci EDUkační LABoratoř:

EDUkační LABoratoř je vzdělávací organizace, která podporuje rozvoj inovativních forem výuky. Věnujeme se vzdělávání pedagogů, vydávání populárně-naučných publikací, pořádání odborných konferencí a popularizaci učitelského povolání. Více informací naleznete na www.edukacnilaborator.cz.

Administrator

Leave a comment

Please enter comment.
Please enter your name.
Please enter your email address.
Please enter a valid email address.