Mnoho rodičů má v období prázdnin starosti s tím, jak zajistit svým dětem zajímavý program. Rok od roku roste zájem o letní a příměstské tábory, které mimo zábavy, dozoru a stravy nabízejí také nějaký druh vzdělávání. Děti v jakékoli věkové kategorii od předškoláků až po teenagery se učí na každém kroku a vstřebávají jak pozitivní tak negativní podněty. Proto je nesmírně důležité, aby rodiče při výběru letních aktivit pro své děti dbali také na to, kdo a také jak bude na jejich děti působit.

Výběr tematického zaměření letního tábora by rodiče měli konzultovat s dítětem, prázdniny jsou dobou, kdy by děti měly mít právo určitý čas trávit po svém a věnovat se tomu, co je baví. Na rodičích by pak měl být výběr konkrétního organizátora. Kvalita vzdělávacích aktivit se ovšem nepozná podle reklamních sloganů nebo ceny. Kvalitu neformálního volnočasového vzdělávání lze poznat podle odbornosti a zkušeností lektorů či vedoucích, kteří o děti budou pečovat. To by mělo být to, o co by se rodiče měli při výběru letních či příměstských táborů zajímat především.

Kvalitní organizátoři letních táborů si na výběru svých spolupracovníků dávají záležet a sami je v rozvoji jejich odbornosti podporují organizováním různých soustředění před samotným začátkem táborů. Proto nemají problém pak své klienty o zkušenostech svých lektorů a vedoucích informovat a dokáží pojmenovat i principy a hodnoty, které ve vzdělávání a především v přístupu k dětem jako tým preferují.

Letní tábory jsou oproti školnímu či klasickému neformálnímu vzdělávání formou kroužků specifické v tom, že děti nemají možnost každodenního ukotvení svých emocionálních zážitků v bezpečí rodinného prostředí. Lektoři a vedoucí by si toho měli být vědomi a při vzdělávacích aktivitách, které v rámci letních táborů probíhají, by se měli také zaměřit na způsoby, kterými své svěřence hodnotí a jak na ně konkrétní děti reagují. Díky vhodným metodám hodnocení mohou zájem dítěte o určitou oblast buď podpořit nebo ho od ní naopak odradit.

Na tematických táborech, se zaměřením na sport, jazyky, hudbu, výtvarné činnosti či jiné, lze předpokládat koncentraci dětí, které mají pro danou oblast nadání či o ni projevují zájem. Proto je citlivý přístup k hodnocení jejich činností v rámci skupinových či individuálních aktivit velice důležitý. Pro vhodný rozvoj talentu a nadání jsou ideální metody formativního hodnocení, které je možné v rovině neformálního vzdělávání bez problémů aplikovat.

Především princip poskytování okamžité efektivní zpětné vazby, která dětem přináší informace na základě kterých mohou své dovednosti dále rozvíjet a uvědomovat si, jaké cesty k jejich rozvoji vedou, je pro rozvoj potenciálu dětí velice přínosný.

„Využití formativního hodnocení při neformálním vzdělávání je krok správným směrem. Je však potřeba si dát pozor na to, aby zpětná vazba byla opravdu formativní. Stejně jako pedagogové, měli by se formativnímu hodnocení učit i další aktéři jakéhokoliv vzdělávacího procesu,“ říká Michal Orság, ředitel vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř.

O projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách
Cílem projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách je podpora základních škol v zavádění hodnocení, které povede k rozvoji každého žáka. Na devíti školách ve čtyřech krajích ČR (Karlovarském, Ústeckém, Středočeském a Plzeňském) budou vybudována a metodicky podporována Centra kolegiální podpory. Formou síťování škol bude docházet k předávání zkušeností a inspirativních příkladů se zaváděním formativního hodnocení do výuky mezi pedagogy v regionech. V současné době probíhá školení učitelů (lídrů) z jednotlivých škol.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy:

Pedagogická fakulta je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. Jejím úkolem je příprava učitelů pro všechny typy a stupně škol, příprava odborníků a vědeckých pracovníků v pedagogice, psychologii a didaktikách různých oborů přírodních, společenských i humanitních věd. Poskytuje jak budoucím, tak stávajícím učitelům specializované odborné vzdělání včetně doktorských programů. Pracovníci fakulty řeší mnoho domácích i zahraničních rozvojových a vědeckých projektů, ve kterých úzce spolupracují se školami a pedagogy.

Více informací naleznete na www.pedf.cuni.cz.

O neziskové organizaci EDUkační LABoratoř:

EDUkační LABoratoř je vzdělávací organizace, která podporuje rozvoj inovativních forem výuky. Pomáháme školám a učitelům při zavádění moderních technologií do vzdělávání, protože jsme přesvědčeni o jejich přínosu pro rozvoj školství a vzdělávání. Pedagogům nabízíme akreditované kurzy, populárně-naučné publikace a odborné konference. Více informací naleznete na www.edukacnilaborator.cz.

Zdravé sebevědomí a nezávislost sebehodnocení dětí na vnější pochvale, je jedním z pilířů formativního hodnocení. Jeho potenciál je využitelný nejen na půdě školy, kdy vede k rozvoji pozitivních vlastností směrem k učení jako jsou vytrvalost, důslednost, cílevědomost, kreativita a odvaha, ale může být i efektivním či naopak kontraproduktivním výchovným nástrojem v prostředí rodiny.

Rodinné prostředí je pro formování zdravého sebevědomí dětí zásadní a vychází ze způsobu rodinné komunikace a z přístupu rodičů k výchově. Otevřená, jasná a respektující komunikace v rodině vede ke zdravě sebevědomým dětem, které v závislosti na věku chápu nutnost existence pravidel a bez problémů je respektují, zároveň ale také mají touhu se na jejich formulování podílet a vyjadřovat bez obav své názory.

Při představě diskuse s dětmi o tom co se smí a nesmí si generace dnešních prarodičů klepe na čelo. Za jejich mládí to bylo jinak, byli zvyklí, že poslouchat se musí a rozporovat toto zažité pravidlo nikoho možná ani nenapadlo. Jenomže generace dnešních dětí je úplně jiná a především vyrůstá v diametrálně odlišné době a potřebuje se na ještě úplně jinou dobu, ve které prožijí svůj samostatný dospělý život, připravit.

V době rychlých změn obstojí pouze ti, kteří se zdravým sebevědomím budou umět odhadnout své síly před stanoveným úkolem, budou dostatečně kreativní na to, aby našli řešení případných problémů, budou dostatečně vytrvalí, aby i přes dílčí potíže svou věc dokončili a budou mít také dostatek odvahy neustále se novým a novým věcem učit.

Vychovávat a učit mladou generaci je možné různými způsoby, modely chování se v rodinách dědí a historická zkušenost, že malí mají poslouchat velké, je v lidech více méně zakódovaná. Bez ohledu na společenský status rodiny je cílem většiny rodičů to, aby se jejich dítě mělo lépe než oni, a proto aby bylo co nejdříve šikovné a alespoň v něčem první ze všech a časem pokud možno i nejlepší ze všech. Povzbuzovat a motivovat své děti začínají už od plenek, což je samozřejmě v pořádku. Zanedlouho však přijdou na řadu odměny a pochvaly, a to může být pro budování zdravého sebevědomí kritické.

Nekritické chválení a odměňování za cokoli sice u dítěte sebevědomí zvyšuje, ovšem naprosto nezdravým způsobem a nevyhnutelná srážka s realitou a konfrontace pokřiveného sebepojetí, které se sebevědomím úzce souvisí, může nadělat v psychickém vývoji a v jeho touze po poznávání světa hluboké rány.

Rodiče, zkuste se zamyslet nad tím jek svoje děti povzbuzujete a motivujete. Zásadou by mělo být, že ocenění by se mělo vztahovat k vynaloženému úsilí. Měli byste dát prostor dítěti, aby se samo ke svému výkonu vyjádřilo a zkusilo pojmenovat co a proč se mu na něm líbí, případně co a proč se mu nepodařilo. Klaďte dětem otázky, aby se postupně učily, na co se při hodnocení své práce či výkonu mají soustředit. Potom přidejte ve stejném duchu svůj upřímný hodnotící komentář. Tak budete postupně u svého dítěte budovat zdravé sebevědomí a jako bonus vzájemnou důvěru. Bezobsažné chválení a titulování šikulkami dětem pro jejich rozvoj nic nepřináší.

O projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách
Cílem projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách je podpora základních škol v zavádění hodnocení, které povede k rozvoji každého žáka. Na devíti školách ve čtyřech krajích ČR (Karlovarském, Ústeckém, Středočeském a Plzeňském) budou vybudována a metodicky podporována Centra kolegiální podpory. Formou síťování škol bude docházet k předávání zkušeností a inspirativních příkladů se zaváděním formativního hodnocení do výuky mezi pedagogy v regionech. V současné době probíhá školení učitelů (lídrů) z jednotlivých škol.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy:

Pedagogická fakulta je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. Jejím úkolem je příprava učitelů pro všechny typy a stupně škol, příprava odborníků a vědeckých pracovníků v pedagogice, psychologii a didaktikách různých oborů přírodních, společenských i humanitních věd. Poskytuje jak budoucím, tak stávajícím učitelům specializované odborné vzdělání včetně doktorských programů. Pracovníci fakulty řeší mnoho domácích i zahraničních rozvojových a vědeckých projektů, ve kterých úzce spolupracují se školami a pedagogy.

Více informací naleznete na www.pedf.cuni.cz.

O neziskové organizaci EDUkační LABoratoř:

EDUkační LABoratoř je vzdělávací organizace, která podporuje rozvoj inovativních forem výuky. Pomáháme školám a učitelům při zavádění moderních technologií do vzdělávání, protože jsme přesvědčeni o jejich přínosu pro rozvoj školství a vzdělávání. Pedagogům nabízíme akreditované kurzy, populárně-naučné publikace a odborné konference. Více informací naleznete na www.edukacnilaborator.cz.

Odjezd na rodinnou dovolenou je situace náročná nejen logisticky, ale především komunikačně a emocionálně. Její náročnost se zvyšuje přímo úměrně s počtem dětí a nepřímo úměrně s úrovní komunikačních dovedností jednotlivých členů rodiny. Čím více dětí, tím náročnější je logistika a čím vyšší úroveň rodinné komunikace, tím méně je emocionálně vypjatých situací.

Komunikace rodičů a dětí se o prázdninách znatelně proměňuje. Na tom, aby se proměnila pouze obsahově, což je v pořádku, je ovšem nutné soustavně a vědomě pracovat. Škola jako komunikační téma mezi rodiči a dětmi většinou ustupuje do pozadí, či úplně mizí a nahradit ji tématy souvisejícími se společně prožívaným časem by nemělo být nic složitého.

Rodinná komunikace je mnohdy bohužel zbytečně blokována komunikačními překážkami, pramenícími ze zažitých výchovných stereotypů. Také jako děti slýchali „To mi snad děláš schválně! Dej pokoj! Podívej se na Janičku, jak je hodná! …“, jenomže už zapomněli, že vyčítání, srovnávání, rozkazování, udílení nevyžádaných rad a řada dalších generačně předávaných výchovných metod nikam, kromě zastavení komunikace, nevede.

Způsob komunikace je jednou za základních dovedností, které děti přebírají od svých rodičů. Přirozenou metodou nápodoby pak ověřují jeho funkčnost v praxi a nejbližším objektem těchto pokusů je samozřejmě rodina, protože jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Pokud rodič s dítětem komunikuje otevřeně a s respektem, což napomáhá rozvoji, a především udržení kvalitní vzájemné emoční vazby, může očekávat stejný způsob od svých dětí směrem k sobě a naopak. Rodinná dovolená je proto ideálním časem, kdy by si rodiče na komunikaci s vlastními dětmi měli umět najít čas a rozvíjet ji.

Projev zájmu je základní rovinou, na které komunikace roste. Společná dovolená je specifickým časem, kdy by každý měl na jednu stranu mít právo užívat část času podle svého a na druhou stranu má i povinnost podílet se na budování funkčních rodinných vazeb sdílením společných aktivit a vzájemnou vstřícnou a otevřenou komunikací. Rodina se díky tomu stává pro její členy bezpečným místem, kde není žádné téma tabu.

Prevencí konfliktů pramenících z ponorkových dovolenkových nemocí, které jsou vyvolány těsným soužitím, na které nejsou dnešní rodiny zvyklé, je předchozí společné nastavení pravidel. Poměr času tráveného podle přání rodičů by měl s věkem dětí postupně přecházet do vyváženého poměru s přáním dětí a u společných aktivit do kompromisu a hledání vzájemně akceptovatelných plánů. Děti si tak přirozeně osvojují techniky konstruktivního dialogu, vyjednávání, obhajování názoru a potažmo si budují vlastní mechanismy komunikace ve skupině, a to jak v pozitivním, tak v negativním kontextu.

Přirozený přechod komunikace do volnočasového nastavení je odměnou za úsilí, které rodiče komunikaci s vlastními dětmi věnují kontinuálně. Komunikace v rodině je křehký ekosystém, k jehož růstu a rozvoji přispívá každý její člen. Je v pořádku otevřeně mluvit o svých pocitech, co se komu líbí a nelíbí, co očekává od druhých i od sebe a proč, na co si myslí, že má svá práva a jak vnímá své povinnosti, jaké má touhy a jaká přání a co je pro jejich naplnění ochoten udělat. Komunikace je dovednost jako každá jiná a na jejím rozvoji je nutné pracovat.

O projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách
Cílem projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách je podpora základních škol v zavádění hodnocení, které povede k rozvoji každého žáka. Na devíti školách ve čtyřech krajích ČR (Karlovarském, Ústeckém, Středočeském a Plzeňském) budou vybudována a metodicky podporována Centra kolegiální podpory. Formou síťování škol bude docházet k předávání zkušeností a inspirativních příkladů se zaváděním formativního hodnocení do výuky mezi pedagogy v regionech. V současné době probíhá školení učitelů (lídrů) z jednotlivých škol.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy:

Pedagogická fakulta je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. Jejím úkolem je příprava učitelů pro všechny typy a stupně škol, příprava odborníků a vědeckých pracovníků v pedagogice, psychologii a didaktikách různých oborů přírodních, společenských i humanitních věd. Poskytuje jak budoucím, tak stávajícím učitelům specializované odborné vzdělání včetně doktorských programů. Pracovníci fakulty řeší mnoho domácích i zahraničních rozvojových a vědeckých projektů, ve kterých úzce spolupracují se školami a pedagogy.

Více informací naleznete na www.pedf.cuni.cz.

O neziskové organizaci EDUkační LABoratoř:

EDUkační LABoratoř je vzdělávací organizace, která podporuje rozvoj inovativních forem výuky. Pomáháme školám a učitelům při zavádění moderních technologií do vzdělávání, protože jsme přesvědčeni o jejich přínosu pro rozvoj školství a vzdělávání. Pedagogům nabízíme akreditované kurzy, populárně-naučné publikace a odborné konference. Více informací naleznete na www.edukacnilaborator.cz.

Historie rozdávání vysvědčení sahá na našem území do roku 1774, kdy byl Marií Terezií zaveden Všeobecný školní řád. Jeho četnost během školní docházky i jeho podoba se v čase proměňovaly, ale na počátku mělo podobu jakéhosi posudku žákovy školní docházky, chování a prospěchu. Zjednodušení do pětistupňové škály, tak jak ji používají naše školy dodnes, bylo zavedeno po druhé světové válce a za téměř osmdesát let se na podobě školního vysvědčení bohužel téměř nic nezměnilo, což v žádném případě nesvědčí o jeho dokonalosti.

Nejpozději v pátek 28. června dostane téměř 950 tisíc žáků základních škol a na 400 tisíc středoškoláků vysvědčení. Moderní vzdělávací pomůcky, metody a postupy si do škol svou cestu postupně nacházejí, většina učitelů i rodičů je s vědomím potřebnosti pro budoucnost dětí vítá a jejich prospěšnost pro efektivitu výuky je nesporná. Jak je možné, že způsob hodnocení pomocí známek u nás jakémukoli pokusu o změnu sveřepě odolává? Klasifikace je i přes další možnosti zpětné vazby, které má učitel k dispozici, stále nejpoužívanější. V současné době je dle Školského zákona ve školách možné používat tři formy hodnocení: klasifikace, slovní hodnocení nebo kombinaci klasifikace a slovního hodnocení.

Průzkum České školní inspekce (ČŠI) ukázal, že známky nepoužívají jen něco málo přes 2 procenta ze zhruba 700 hodnocených základních škol. A slovní hodnocení je spíše výjimečné i na středních školách. ČŠI ve školním roce 2017/18 sledovala na 300 škol a výhradně slovní hodnocení používá jen 2,7 procenta z nich.

Pro většinu rodičů a učitelů jsou známky spolehlivou zprávou o žákově výkonu, všichni vědí, že jednička znamená úspěch a od trojky dál je to problém. Otázky, které bychom si měli klást, jsou, zdali každoroční soubor čísel prohloubí žákům vztah k učení a jaký má vliv na jeho budoucí školní práci.

„Argument mnohých rodičů bývá: Když jsem to zvládl já, zvládne to i moje dítě. Zároveň mají pocit, že známka je jediná a hlavní motivace, bez známek by nad sebou jejich děti neměly bič a přestaly by se učit. Pokud rodiče zajímá pouze pololetní a závěrečné vysvědčení, nikoliv pokrok dítěte během celého roku, nemůžeme se divit, že vysvědčení vzbuzuje tolik emocí,“ říká Michal Orság, ředitel vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř.

Velmi často děti slyší: „Neučíš se pro mě, ale pro sebe.“ Jak si to má ale dítě přeložit a především pochopit, když jediným výstupem školy je vysvědčení a známky na něm, které dále slouží jako propustka do dalšího ročníku či na střední nebo vysokou školu. Ovšem smysl a účel školního hodnocení by neměl být pouze v závěrečné zprávě. Vysvědčení by mělo být informací pro žáka, jemu by mělo být určeno a jemu by mělo na cestě za vzděláním pomáhat.

„Pokud v závěrečném hodnocení chcete práci oznámkovat, bude třeba ohodnotit poměrně širokou oblast. Riziko, které tu často spatřuji, je, že se při konečném hodnocení dávají známky, které jsou pro danou oblast dosti zúžené,“ píše Dylan Wiliam v publikaci Co funguje ve třídě.

Změna způsobu hodnocení má šanci školní prostředí, jeho atmosféru a vztah žáků ke škole zásadně měnit. Hodnocení, a tedy i vysvědčení, které je žákovi a jeho vývoji prospěšné, musí obsahovat informace o tom, co se mu daří, co už zvládl a naučil se a co zatím ještě ne. Naznačí možný budoucí vývoj a hlavně k němu nabídne i podporu a ukáže prostředky. Podle Carol Dweckové si hodnocení zaměřené na rozvoj růstového myšlení a na podporu touhy po objevování a řešení problémů se škálou jedna až pět jednoduše nevystačí.

„Výzkumy ukazují, že pokud žáci dostávají dostatek zpětné vazby a je u jejich učitelů důraz na průběžné, formativní hodnocení, známky na vysvědčení je už nezajímají – učí se pro sebe a pro život – ne pro rodiče, prarodiče a další ‚instance‘. Takto u nich vzbuzujeme opravdový zájem k celoživotnímu učení,“ dodává Veronika Laufková z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Ve školách se „bojuje o známky“, žáci „zápasí s matematikou či češtinou“, ti šťastnější „vybojují vyznamenání“. Pokud žáci vstupují do školy jako na bitevní pole, kde mají za úkol vybojovat co nejlepší známky a zvítězit nad učivem, není divu, že školu nevnímají jako inspirativní místo, kde se získávají dovednosti pro život.

Rodiče, přestaňte se svých dětí ptát, co ve škole dostaly za známky, ptejte se jich, co nového se naučily, co se dozvěděly a čemu se ve škole věnovaly.

O projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách
Cílem projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách je podpora základních škol v zavádění hodnocení, které povede k rozvoji každého žáka. Na devíti školách ve čtyřech krajích ČR (Karlovarském, Ústeckém, Středočeském a Plzeňském) budou vybudována a metodicky podporována Centra kolegiální podpory. Formou síťování škol bude docházet k předávání zkušeností a inspirativních příkladů se zaváděním formativního hodnocení do výuky mezi pedagogy v regionech. V současné době probíhá školení učitelů (lídrů) z jednotlivých škol.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy:

Pedagogická fakulta je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. Jejím úkolem je příprava učitelů pro všechny typy a stupně škol, příprava odborníků a vědeckých pracovníků v pedagogice, psychologii a didaktikách různých oborů přírodních, společenských i humanitních věd. Poskytuje jak budoucím, tak stávajícím učitelům specializované odborné vzdělání včetně doktorských programů. Pracovníci fakulty řeší mnoho domácích i zahraničních rozvojových a vědeckých projektů, ve kterých úzce spolupracují se školami a pedagogy.

Více informací naleznete na www.pedf.cuni.cz.

O neziskové organizaci EDUkační LABoratoř:

EDUkační LABoratoř je vzdělávací organizace, která podporuje rozvoj inovativních forem výuky. Pomáháme školám a učitelům při zavádění moderních technologií do vzdělávání, protože jsme přesvědčeni o jejich přínosu pro rozvoj školství a vzdělávání. Pedagogům nabízíme akreditované kurzy, populárně-naučné publikace a odborné konference. Více informací naleznete na www.edukacnilaborator.cz.

Ve středu 12. června se v Praze naposledy v tomto školním roce sešli lídři skupin formativního hodnocení, které zahájí svou činnost na devíti školách ve čtyřech krajích v příštím školním roce v rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách. V pořadí již šesté setkání bylo zaměřeno na to, jak naučit žáky hodnotit sebe i druhé. Dovednost objektivního sebehodnocení i hodnocení v rámci vrstevnické skupiny je jedním z pilířů moderních výukových metod.

Zařazení technik sebehodnocení a vrstevnického hodnocení do výuky má své zákonitosti a vyžaduje připravené pedagogy. Metodiku, jak postupovat, na co si dát pozor a čeho se vyvarovat, přiblížili lídrům skupin formativního hodnocení odborníci z PedF UK Veronika Laufková, Tereza Krčmářová a Karel Starý.

Zapojení žáků do procesu hodnocení má řadu výhod. Dovednost aktivního sebehodnocení je založena na rozvoji zdravého sebevědomí žáka a má potenciál stimulovat jeho další učení.  „Sebehodnocení je podstatné tím, že vypovídá o implicitních jevech, o kterých učitel, jako vnější pozorovatel, často vědět nemůže. Proto má smysl zařazovat jeho techniky do výuky, abychom například věděli, s jakým úsilím žák pracoval, nebo abychom ho mohli podpořit v případě příliš negativního sebeobrazu,“ dodává Veronika Laufková z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Zpětná vazba od spolužáků má svůj přínos především v rovině rozvoje sociálních dovedností, jako je schopnost spolupráce, vzájemné podpory a ocenění, ale také poskytnutí a přijetí konstruktivní kritiky. Role hodnotitele a hodnoceného se v čase vyměňují, což žáky učí pracovat jak s obsahem sdělení zpětné vazby, tak s emocemi, které jej na obou stranách provázejí.

Především poskytování vrstevnického hodnocení vyžaduje nácvik, protože je provázáno s emocemi, a zejména bezpečné třídní klima. Odborníci zdůrazňují, že podstatná jsou pravidla nebo kritéria, která tento proces provázejí. Ideálně jsou tvořena spolu se žáky, což zvyšuje šanci na jejich respektování. Základem vrstevnické zpětné vazby je vždy respektující komunikace, zpětná vazba se váže na proces učení i na výsledek, hodnocení by mělo být zaměřeno výhradně na vykonanou práci a ne na osobu spolužáka, ocenění i kritika vychází z argumentace na základě předem stanovených kritérií, hodnocení obsahuje vždy alespoň jedno ocenění práce.

Na otázku, na co by měl člověk myslet, pokud chce práci druhého hodnotit objektivně, odpovídá žákyně osmé třídy z Chebu takto: „Nesmí v tom hodnocení nikoho urazit, musí na to jít pozitivně, aby víc podpořil.“ Žák osmé třídy ze základní školy Navis si myslí, že by spolužák měl také navrhnout nějaké řešení, pokud vznese nad jeho prací nějakou kritiku. Hodnocení od spolužáků je podle žáka osmé třídy ve Zdicích dobré také proto, že tím žák získává zpětnou vazbu od více lidí najednou.

Pedagogové, kteří již mají s vrstevnickým hodnocením zkušenost, uvádějí, že žáci mají o tento způsob hodnocení zájem a v této dovednosti se obdivuhodně rychle zlepšují. Paralelně se podle nich také zlepšuje klima třídy. Žáci získávají zkušenost s tím, že pohled vrstevníků na jejich práci jim může v procesu učení pomáhat a zároveň chápou svou moc a zodpovědnost při hodnocení druhých.

„Učení se hodnotám jako jsou sebedůvěra, respekt a odpovědnost, je jednou z hlavních myšlenek, na kterých mimo jiného stojí i mimořádně úspěšný finský vzdělávací systém,“ doplňuje Michal Orság, ředitel vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř.

O projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách
Cílem projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách je podpora základních škol v zavádění hodnocení, které povede k rozvoji každého žáka. Na devíti školách ve čtyřech krajích ČR (Karlovarském, Ústeckém, Středočeském a Plzeňském) budou vybudována a metodicky podporována Centra kolegiální podpory. Formou síťování škol bude docházet k předávání zkušeností a inspirativních příkladů se zaváděním formativního hodnocení do výuky mezi pedagogy v regionech. V současné době probíhá školení učitelů (lídrů) z jednotlivých škol.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy:

Pedagogická fakulta je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. Jejím úkolem je příprava učitelů pro všechny typy a stupně škol, příprava odborníků a vědeckých pracovníků v pedagogice, psychologii a didaktikách různých oborů přírodních, společenských i humanitních věd. Poskytuje jak budoucím, tak stávajícím učitelům specializované odborné vzdělání včetně doktorských programů. Pracovníci fakulty řeší mnoho domácích i zahraničních rozvojových a vědeckých projektů, ve kterých úzce spolupracují se školami a pedagogy.

Více informací naleznete na www.pedf.cuni.cz.

O neziskové organizaci EDUkační LABoratoř:

EDUkační LABoratoř je vzdělávací organizace, která podporuje rozvoj inovativních forem výuky. Pomáháme školám a učitelům při zavádění moderních technologií do vzdělávání, protože jsme přesvědčeni o jejich přínosu pro rozvoj školství a vzdělávání. Pedagogům nabízíme akreditované kurzy, populárně-naučné publikace a odborné konference. Více informací naleznete na www.edukacnilaborator.cz.