ZŠ Cheb Archivy - Strana 11 z 21

Tereza Krčmářová z Katedry preprimární a primární pedagogiky PedF UK v Praze se věnuje především profesnímu a osobnostnímu rozvoji učitelů, problematice přípravy učitelů na práci s nadanými dětmi a tématu individualizace ve výuce obecně. Vede různé typy praxí studentů učitelství. Formou koučování a mentoringu podporuje také učitele a vedení škol. V rámci projektu Formativne.cz se jako odborný garant pro problematiku 1.stupně podílí na vzdělávání lídrů skupin formativního hodnocení a procesu posuzování materiálů vytvořených učiteli pro databanku projektu.

Jaká byla vaše cesta k formativnímu hodnocení?

Formativní hodnocení jsem nejprve zažila sama na sobě už v 90. letech jako studentka soukromého gymnázia. Bylo to poprvé, kdy jsem měla pocit, že je hodnocení opravdu informací o mně a pro mě. I když ho využívali v kombinaci se známkami jen někteří učitelé a jistě spíše intuitivně, byl to klíčový zážitek. V roli pedagoga a vzdělavatele učitelů pak pro mne bylo naprosto logické spojení konceptu formativního hodnocení s konstruktivistickým pojetím výuky v programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení a v problematice práce s nadanými žáky tak, jak ho argumentovala zahraniční literatura.

Realizujete projet Zavádění formativního hodnocení na ZŠ (formativne.cz), co vás vedlo k tomu se do projektu zapojit?

Snaha ukazovat „proč“ a „jak na to“ učitelům v praxi a současně přesvědčení, že mentoring a kolegiální podpora jsou efektivní způsoby profesního rozvoje.

Když se učitelé chtějí o formativním hodnocení dozvědět více, jaké mají možnosti? Kde se mohou inspirovat?

Kromě dnes už dostupných odborných publikací v češtině je v posledních letech formativní hodnocení tématem několika projektů a kurzů dalšího vzdělávání pro učitele. Více se o něm začalo mluvit také v souvislosti s distanční výukou v době epidemie, zaznamenala jsem nabídku webinářů atd.

Bylo by však potřeba více příkladů dobré praxe napříč předměty, toho je stále málo. Doufáme, že databáze našeho projektu k jejich šíření přispěje.

Jak jsou na tom budoucí učitelé? Seznamují se s tématem dostatečně?

Mohu mluvit zodpovědně pouze o přípravě budoucích učitelů 1. stupně ZŠ na PedF UK. Tam se domnívám, že ano. Minimálně se o to snažíme již mnoho let.

Co si myslíte o známkování?

Myslím, že známkování může za určitých podmínek být součástí formativního hodnocení, ale v praxi je to spíše výjimečné. Ve většině případů známkování spíše nahrává orientaci na výsledek a ne proces učení, stejně jako svádí spíše k hodnocení na základě srovnání výkonu žáka s výkonem spolužáků. Lze tedy říci, že spíše zužuje možné funkce hodnocení a často vysloveně podporuje vnější motivaci pro učení místo převzetí zodpovědnosti žáků za vlastní učení. Efektivně formativně hodnotit je náročná a komplexní profesní dovednost.

Jak vypadá formativní hodnocení na 1. stupni ZŠ?

Principiálně úplně stejně jako na vyšších stupních. Liší se pouze formou, která musí odpovídat věkovým možnostem žáků.

Jak reagují na formativní hodnocení rodiče?

Jak kteří. Přibývá poučených angažovaných rodičů, kteří vědí, jaké vzdělávání chtějí pro své děti, a podle toho volí školu nebo učitele. Formativní hodnocení je pro ně jedním ze znaků kvalitní výuky. U těch ostatních se domnívám, že velmi záleží na tom, jak je jim problematika hodnocení komunikována ze strany vedení škol a učitelů. Nemůžeme chtít, aby rodiče byli odborníky na vzdělávání, je našim úkolem s nimi spolupracovat, vysvětlovat a odpovídat na jejich dotazy tak, aby tomu mohli rozumět. Pokud má rodič v učitele svého dítěte důvěru, zvládne přijmout i věci, které na sobě třeba sám jako žák nezažil.

Jak jsou na tom učitelé 1. stupně s komunikací, ať už ve vztahu k žákům, rodičům či kolegům?

Učitelé jsou různí a komunikace je široký pojem, takže nevím, jak odpovědět. Věřím, že většina učitelů dělá svou práci ráda. Komunikace je základem této práce. Komunikovat v různých a často velmi náročných situacích je však dovednost jako každá jiná. Musí se učit a rozvíjet zkušeností. Myslím, že každému učiteli by prospěl výcvik v komunikaci a otevřenost zpětné vazbě. Mohli by pak lépe rozvíjet tyto dovednosti u žáků, předcházet konfliktům a chránit i sebe.

Můžete prosím představit žákovská portfolia ve vztahu k formativnímu hodnocení?

Portfolio chápeme jako uspořádaný a komentovaný soubor produktů práce žáka za určité období. Práce s vlastním portfoliem rozvíjí u žáků dovednost hodnotit vlastní práci, stanovovat si cíle svého učení, uvědomovat si své silné a slabé stránky. Může být funkčním nástrojem pro komunikaci o učení žáka mezi žákem samotným, jeho učiteli a rodiči. Ze své podstaty je velmi individuální a umožňuje nám uvidět osobnost a pokrok žáka, přinést důkazy o jeho učení. To je současně cílem formativní hodnocení. I tady však platí, musí se to umět a pracovat s tímto portfolii systematicky a dlouhodobě.

Rozhovor vznikl v rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který je realizovaný Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy a vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř. Projekt je financován v rámci operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, registrační číslo: CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_032/0008212.

Osmnáct skupin formativního hodnocení na devíti základních školách ve čtyřech krajích České republiky je součástí projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách (formativne.cz). Ten realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Dalším setkáním s lídry formativního hodnocení pokračoval projekt Zavádění formativního hodnocení na základních školách (formativne.cz). Vzhledem k epidemiologické situaci proběhlo setkání ve čtvrtek 17. září online.

Program byl zaměřen na čtyři témata: plán setkávání skupin formativního hodnocení (SFH) v novém školním roce, chystaná online konference projektu, tipy a doporučení k přípravě workshopu na konferenci a tvorba materiálů do databanky na stránkách formativne.cz.

SFH se budou vzhledem k současné situaci scházet primárně online s tím, že pokud by se situace zlepšila, budou probíhat i prezenčně. Skupiny se zároveň budou rozšiřovat jak o nové kolegy ze škol, které jsou do projektu zapojeny, tak o další učitele z okolních škol. Lídři formativního hodnocení působí na 9 školách, kde je vždy SFH za 1. a 2. stupeň, zapojeno je dalších 15 škol. Některé ze zapojených škol mají také v plánu zaměřit se více na spolupráci s rodiči.

Konference formativního hodnocení proběhne online ve více blocích v několika dnech. Důraz bude kladen na sdílení dobré praxe a na materiály, které vznikají do online databanky. Učitelé budou na svých workshopech popisovat tvorbu jednotlivých materiálů a inspirovat ostatní učitele k dalšímu využití formativního hodnocení ve své praxi a tvorbě vlastních materiálů do databanky.

S přípravou workshopů pomůžou lídrům zástupci PedF UK, kteří již nyní poskytují lídrům podporu ve formě materiálu, který detailně popisuje jednotlivé části kvalitně vedeného workshopu. Mezi ně patří například jasně daná struktura, sdílení či konzistence. Celý materiál, který obsahuje 11 tipů a doporučení s podrobným popisem jednotlivých složek, mají lídři k dispozici. Materiál připravily Petra Vallin a Tereza Krčmářová.

Lídři společně diskutovali nad otázkou „co dělá workshop zajímavým“ a konzultovali své vlastní zkušenosti, kdy se nějakého workshopu zúčastnili. Shodli se na několika prvcích, které by měl kvalitní workshop obsahovat, konkrétně zmiňovali autentičnost, zkušenosti z praxe, využitelnost v praxi, menší skupiny účastníků, soulad obsahu a formy či lidskost.

V závěrečné reflexi byla hlavním tématem databanka materiálů. Lídři se shodli, že například videa z hodin plánují poskytnout s tím, že vše bude záležet na aktuální situaci ohledně otevření či zavření škol. Realizátoři projektu zároveň nabídli školám pomoc s technickým řešením, hlavně tedy v oblasti finálního střihu videa a přípravy do databanky.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy:
Pedagogická fakulta je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. Jejím úkolem je příprava učitelů pro všechny typy a stupně škol, příprava odborníků a vědeckých pracovníků v pedagogice, psychologii a didaktikách různých oborů přírodních, společenských i humanitních věd. Poskytuje jak budoucím, tak stávajícím učitelům specializované odborné vzdělání včetně doktorských programů. Pracovníci fakulty řeší mnoho domácích i zahraničních rozvojových a vědeckých projektů, ve kterých úzce spolupracují se školami a pedagogy. Více informací naleznete na www.pedf.cuni.cz.

O neziskové organizaci EDUkační LABoratoř:
EDUkační LABoratoř je vzdělávací organizace, která podporuje rozvoj inovativních forem výuky. Věnujeme se vzdělávání pedagogů, vydávání odborných publikací, formativnímu hodnocení, popularizaci učitelského povolání a vzdělávací politice. Více na www.edukacnilaborator.cz.

Formativní hodnocení nerovná se zrušení známek, svůj účel mají oba systémy, žáci se porovnávání v životě stejně nevyhnou, říká PhDr. Veronika Laufková, Ph.D. z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání PedF UK. A jak formativní hodnocení motivuje méně úspěšné žáky?

Proč hodnotit známkami je podle vás špatně?

Známkám se vytýká především to, že jimi porovnáváme žáky mezi sebou. To může být demotivující, protože to děti škatulkuje – jedničkář bude vždycky jedničkářem a čtyřkař čtyřkařem. Známky také podporují vnější motivaci, kdy se více učíme kvůli známce nebo rodičům než kvůli poznání.

V čem je formativní hodnocení (FH) lepší?

Neporovnává, ale sleduje individuální pokrok. Proto dobře funguje především u méně úspěšných žáků a žáků se specifickými vzdělávacími potřebami. Spíš než tlačit všechny žáky do jednoho cíle nám jde o to, aby se každý posouval dál, což má ve finále i největší efekt na vzdělání celé společnosti. Navíc pro úspěch v 21. století potřebujeme osvojení určitých kompetencí, které FH žákům vštěpuje.

Které to jsou?
Sebehodnocení, sebereflexe, hodnocení navzájem mezi žáky – tzv. vrstevnické hodnocení, spolupráce. Pro celoživotní učení je velmi důležité vyhodnotit si, co se mi povedlo a co ne, a zvolit si strategie, které mi pomůžou obstát příště.

Více na www.gramotni.cz.

Autorka: Iva Vokurková
Zdroj: www.gramotni.cz

V rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř, funguje osmnáct skupin formativního hodnocení, které se schází na devíti základních školách ve čtyřech krajích České republiky. Skupiny nabízí pedagogům z okolních škol kolegiální podporu při zavádění formativního hodnocení do jejich praxe.

Se začátkem nového školního roku se téma formativní hodnocení začíná opět více objevovat jak v mediálním prostoru, tak v oficiálních doporučeních ohledně hodnocení ze strany MŠMT. Rozhodli jsme se proto, že společně s Veronikou Laufkovou z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy zopakujeme všem zainteresovaným skupinám základní rámec formativního hodnocení.

V poslední době se jedná o populární termín, o co tedy vlastně jde? „Obecně můžeme říci, že se jedná o komplexní metodu vyučování a učení, jejímž cílem je zvyšovat studijní úspěšnost žáků. Učitel prostřednictvím vybraných postupů formativního hodnocení zjišťuje, kde se jeho žák nachází na cestě k cíli, a pomáhá mu využít všech možností, aby se učil efektivně a s radostí, sám své učení řídil,“ říká Veronika Laufková.

„Podstatné je říci, že formativní hodnocení probíhá v průběhu procesu učení – v každé vyučovací hodině a jehož účelem je identifikovat žákovy vzdělávací potřeby a přizpůsobit jim výuku. Formativní hodnocení je určené primárně žákovi (žáci nejsou porovnáváni mezi sebou, ale je sledován jejich individuální pokrok) – učiteli a rodiči sekundárně, a to zejména proto, aby mohli žákovi poskytnout potřebnou pomoc, dosáhnout maxima v rozvoji každého žáka vzhledem k jeho individuálním možnostem,“ vysvětluje Laufková a pokračuje: „Formativní hodnocení zahrnuje také aktivní zapojení žáků do procesu hodnocení, a to skrze sebehodnocení, sebeřízení a vrstevnické hodnocení; svými principy staví na celkovém rozvoji osobnosti žáka, povzbuzuje žáky ke sledování vlastního pokroku směrem ke stanoveným cílům.“

Běžně se na školách používá sumativní hodnocení, jaký je zde rozdíl? „Na rozdíl od formativního hodnocení probíhá sumativní hodnocení na konci určitého období. Liší se také jeho účel – zatímco ve formativním hodnocení chceme žákovi pomoci, účelem sumativního hodnocení je zhodnotit, zda žáci vědí či rozumí – a s tím souvisí i typ konečného adresáta – ve formativním hodnocení informace směřuje zejména rodičům, učitelům, ale také škole či vzdělávací politice. Znamená to, že sumativní hodnocení vede do velké míry k porovnávání žáků mezi sebou,“ upřesňuje Laufková.

Otázkou je, zdali by ministerstvo mělo nastavit formativní hodnocení povinně. „Nemyslím si, že je nutné, ba žádoucí, formativní hodnocení plošně nařizovat – jsem přesvědčená o tom, že každý učitel by měl dospět k potřebě formativně hodnotit sám a sám si najít způsob, jak jej bude uplatňovat v dané třídě. Naopak si myslím, že pokud by ministerstvo chtělo pomoci, tak jsou žádoucí akreditované dlouhodobé vzdělávací kurzy, kde mají učitelé z praxe možnost sdílet své zkušenosti se zaváděním formativního hodnocení, vzájemně se podporovat, motivovat, inspirovat,“ popisuje Laufková.

Jak dlouho vlastně trvá, než se učitel naučí hodnotit formativně? „Učitel by měl mít možnost vybrat si nějakou metodu či techniku, obecně postup formativního hodnocení – které bude vyhovovat jemu i žákům – tu vyzkoušet, reflektovat a mít možnost diskutovat o jejím zavedení s dalšími kolegy či se zapojením odborníků na dané téma. Nejefektivnější je tedy mít možnost sdílet své zkušenosti s dalšími kolegyněmi a kolegy a učit se od sebe navzájem. Podstatná je také podpora vedení školy k uplatňování principů formativního hodnocení, ale vedení by nemělo striktně určovat, které postupy formativního hodnocení zavádět. Nejlepší je důvěřovat učitelům a nechat jim volné pole působnosti,“ dodává Veronika Laufková.

„Za mě je nutnou podmínkou vnitřní přesvědčení učitelů o efektivitě formativního hodnocení. Black (1998) dodává, že je potřeba vybudovat kulturu úspěchu, která je založena na přesvědčení, že každý žák může uspět. Metody formativního hodnocení mohou zlepšit formativní hodnocení a výuku jen tehdy, bude-li učitel schopen je integrovat do výuky pravidelně a systematicky,“ zakončuje Laufková.

„Formativní hodnocení je již řadu let pevnou součástí mnoha zahraničních vzdělávacích systémů a ukazuje cestu, která je sice obtížná, ale správná. Jeho pozitivní efekt se projevuje jak v oblasti učení žáků a jejich vnitřní motivace, tak v rovině vztahů mezi žákem a učitelem i mezi žáky navzájem,“ doplňuje Michal Orság, ředitel vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Veronika Laufková z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy se formativnímu hodnocení věnuje již řadu let. Požádali jsme ji o rozhovor a níže přinášíme jeho pokračování. První část rozhovoru si můžete přečíst na Má cesta k formativnímu hodnocení vedla přes individuální doučování a skupinovou výuku.

Co si myslíte o známkování?

Osobně spatřuji problém ve známkování ten, že nebere v potaz individuální rozdíly mezi žáky, jejich schopnostmi a předpoklady, a tento způsob může žáky stresovat či demotivovat ty, kteří v porovnávání s ostatními těžko obstojí. Navíc podporuje vnější motivaci – žáci se potom neučí pro sebe, ale pro známky, potažmo rodiče, prarodiče, učitele. Zatímco při využití formativního hodnocení je zdůrazňována individuální vztahová norma, víra ve vlastní pokrok, která umožňuje žákům stabilnější prožitek úspěchu a má pozitivní vliv na jejich sebepojetí.

Na druhou stranu Helus (2015) upozorňuje nad přílišnou individualizací učebního snažení, které je bez dodatečného propojení se sociálním okolím a pevně stanovenými požadavky. Protože každá jednostrannost otevírá rizika nežádoucích efektů, je podle něj vhodné uplatňování různých vztahových norem a hodnotících postupů – každý má totiž svá rizika, ale také své opodstatnění a místo ve výchovně-vzdělávací činnosti. Každý typ vyhovuje také jinému typu žáků a se všemi se žák potká ve své dalším životě.

Osobně jsem však přesvědčena o tom, že pokud se daří učitelům uplatňovat principy formativního hodnocení, u žáků se oslabuje zájem o známky, pracují s vnitřní motivací, radostí, jsou tvořiví, kriticky přemýšlí, řeší problémy, řídí své vlastní učení, známky přestávají vyžadovat, nejsou pro ně důležité – a to je pro mě ideální stav.

Jak jsou na tom budoucí učitelé? Seznamují se s tématem dostatečně?

Nemohu mluvit za všechny pedagogické fakulty, protože rešerši studijních plánů jsme nedělali – také by nebyla jednoduchá, protože i ze zahraničí víme, že se zařazováním tématu formativního hodnocení bývá problém – v obecné didaktice na toto téma nezbývá čas a oboroví didaktici věnují nejvíce prostoru didaktice svého oboru. Na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy se s tématem hodnocení setkávají naši studenti nejčastěji v obecné didaktice, oborových didaktikách a volitelných kurzech. V nových studijních plánech, podle kterých se budou studenti vzdělávat od akademického roku 2021/2022, je mu prostoru věnováno ještě více. Spolupracujeme s oborovými didaktiky a společně se snažíme nacházet cesty, jak studentům zprostředkovat příklady dobré praxe a vést je k pochopení principů formativního hodnocení. Nejpropracovanější je potom jeho zavádění ve studijním programu Učitelství pro 1. stupeň základní školy.

Je formativní hodnocení použitelné i na středních školách? A co školy mateřské?

Formativní hodnocení je uplatnitelné napříč všemi vzdělávacími stupni – jen má na každém stupni svá specifika – v mateřských školách se zaměřujeme na komunikaci s dětmi, mezi dětmi, na poskytování zpětné vazby popisným jazykem, oceňování a povzbuzování dětí je zde zcela přirozené. V mnohých mateřských školách jsou děti rozvíjeny v dovednosti sebehodnocení a přijímají odpovědnost za své učení. Na školách středních je mnohem větší důraz kladen na autonomii žáků, práci s kriteriálním hodnocením, vrstevnickým hodnocením – ale základní parametry zůstávají všude stejné: naším cílem je dospět k maximálnímu rozvoji každého dítěte, resp. žáka, a klademe si otázky: Kam žák jde/směřuje? Kde se právě nachází? A jak se dostane k cíli / posune v učení?

Je formativní hodnocení vhodné pro všechny žáky?

Formativní hodnocení přispívá ke zlepšení výkonu žáků a celkové kvalitě vzdělávání. Pokud jsou techniky formativního hodnocení využívány ve třídách pravidelně, výrazně se zlepšují výsledky žáků a zvyšuje se rychlost a kvalita jejich učení. Rozdíl činí až 30 %. Zvláště účinné se ukazuje pro žáky s horšími studijními výsledky, žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, čímž se snižuje nerovnost ve výsledcích žáků, a pro žáky primárního stupně vzdělávání. Tím, že je zaměřeno zejména na individuální posouzení výkonu a sledování pokroku žáka, je vhodné i se související diferenciací a inkluzí v současném vzdělávání. Podporuje spravedlivý přístup ke vzdělání, tj. každému žákovi poskytuje šanci, aby v rámci svých možností dosáhl maximálního rozvoje. V některých školách byl zaznamenán pozitivní dopad díky metodám a technikám formativního hodnocení na výsledky v sumativních testech. Na druhé straně příliš výzkumů, které by kvantitativně a experimentálně ověřovaly dopad formativního hodnocení na výsledky žáků, nemáme k dispozici ani v zahraničí.

Pokud je formativní hodnocení uplatňováno ve třídě, která je orientována na výkon, u žáků funguje zejména vnější motivace, tak formativní hodnocení nemusí být z počátku kladně přijato.

Ráda bych zde ale zdůraznila ještě pozitivní dopady také na učitele: ti si ujasňují si, co chtějí žáky naučit; plánují cíle výuky i důkazy o učení; umí pokládat dobré otázky zjišťující míru žákova porozumění; podávají žákům konstruktivní zpětnou vazbu – více se zaměřují na žáky, učení a méně na sebe a vyučování. Ačkoliv o mnoha těchto efektech nemáme v České republice data, chybí nám šetření na velkých vzorcích, lze předpokládat, že navzdory kulturním odlišnostem by byly výsledky u nás podobné – dokazují to rozhovory s českými žáky i učiteli, kteří postupy formativního hodnocení ve své výuce používají.

Jak reagují na formativní hodnocení rodiče?

Záleží na typu rodiče. Někteří rodiče preferují známky (pro jejich větší „srozumitelnost“ a interpretovatelnost, protože s tímto systémem hodnocení mají vlastní zkušenost), jiní na učitelích vyžadují uplatňování postupů formativního hodnocení. Je to tedy velice individuální.

Je podstatné říci, že rodiče však hrají ve formativním hodnocení klíčovou úlohu – tím, jak se svým dítětem komunikují, oceňují jeho snahu a vynaložené úsilí; jak komunikují se školou o vzdělávání svého dítěte.

Vítáno je, když škola rodičům udělá například v rámci rodičovské kavárny ochutnávku z hodiny, kde se formativní hodnocení používá, vysvětlí jeho principy, jak je škola naplňuje a jak se mohou zapojit přímo rodiče.

To nejlepší pro dítě je respektující komunikace mezi školou, vedením, pedagogy a rodiči. Vztahy mezi rodinou a školou by měly být založeny na tzv. principu sdílené odpovědnosti.

První část rozhovoru online na Má cesta k formativnímu hodnocení vedla přes individuální doučování a skupinovou výuku.