V rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř, funguje osmnáct skupin formativního hodnocení, které se schází na devíti základních školách ve čtyřech krajích České republiky. Jedním z témat, kterému se učitelé věnují, je sebehodnocení žáků.

Sebehodnocení v bezpečném prostředí umožňuje žákům zamýšlet se nad tím, co zvládli dobře, které části jejich výkonu by bylo potřeba vylepšit a jakým způsobem toho nejlépe dosáhnout. Mají prostor reflektovat, co jim v učení pomohlo (a mohlo by fungovat i v budoucnu), nebo co jim naopak v učení bránilo a jak se tomu pro příště vyvarovat. Pomáhá jim vytvářet reálný obraz o silných a slabých stránkách, což je dovednost potřebná i mimo prostředí školy.

Tím, že žáci přemýšlí o své práci, jsou pak také schopni mnohem lépe popsat, co jim v učení dělá problém. Snižujeme tak pravděpodobnost, že na otázku Co ti nejde? dostaneme vágní odpověď typu Všechno. Díky jasnějším formulacím žáků pak můžeme z pozice učitele poskytnout cílenou podporu.

Učíme-li žáky objektivně posuzovat svou práci a poznávat své možnosti a limity, pomáháme jim při osvojování dovednosti plánovat a stanovovat si individuální cíle. Žáci jsou tak vedeni k tomu, aby přebírali odpovědnost za vlastní učení, což je jeden z předpokladů učení celoživotního.

Může být sebehodnocení objektivní?

Se sebehodnocením se přirozeně pojí obava učitelů z toho, aby se žáci příliš nepřeceňovali nebo naopak zbytečně nepodceňovali. Jak tedy podpořit objektivnější sebehodnocení žáků? V první řadě provádíme hodnocení na základě předem daných a vyjasněných kritérií. Ještě před samotným hodnocením je nutné si ověřit, že žáci rozumí tomu, co se od nich očekává. Pokud se tedy pro sebehodnocení chystáme využít barevnou škálu zelená, žlutá, oranžová a červená, kde zelená představuje nejlepší hodnocení a červená nejhorší, musíme specifikovat, co znamenají jednotlivé stupně: zelená – látku dokážu vysvětlit spolužákovi, žlutá – většinu úkolů zvládám sám/sama, občas potřebuji poradit, oranžová – většinu úkolů zvládnu pouze s něčí pomocí, červená – látce zatím příliš nerozumím.

Pro podporu objektivnějšího náhledu na vlastní znalosti a dovednosti je vhodné sebehodnocení kombinovat s dalšími formami hodnocení – například vrstevnické hodnocení, o kterém jsme psali v minulém článku, velmi významně ovlivňuje sebehodnocení.

Když se sebehodnocení výrazně liší od hodnocení učitele, je třeba společně zjišťovat důvody. Jednou z možných cest při hledání řešení jsou tripartity, tedy schůzky, kterých se účastní učitel, žák a zákonný zástupce. Zjevně neobjektivní sebehodnocení žáka neopravujeme, ale předkládáme jiný názor, poskytujeme důkazy a diskutujeme.

O projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách
Cílem projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách je podpora základních škol v zavádění hodnocení, které povede k rozvoji každého žáka. Na devíti školách ve čtyřech krajích ČR (Karlovarském, Ústeckém, Středočeském a Plzeňském) budou vybudována a metodicky podporována Centra kolegiální podpory. Formou síťování škol bude docházet k předávání zkušeností a inspirativních příkladů se zaváděním formativního hodnocení do výuky mezi pedagogy v regionech. V současné době probíhá školení učitelů (lídrů) z jednotlivých škol.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy:
Pedagogická fakulta je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. Jejím úkolem je příprava učitelů pro všechny typy a stupně škol, příprava odborníků a vědeckých pracovníků v pedagogice, psychologii a didaktikách různých oborů přírodních, společenských i humanitních věd. Poskytuje jak budoucím, tak stávajícím učitelům specializované odborné vzdělání včetně doktorských programů. Pracovníci fakulty řeší mnoho domácích i zahraničních rozvojových a vědeckých projektů, ve kterých úzce spolupracují se školami a pedagogy. Více informací naleznete na www.pedf.cuni.cz.

O neziskové organizaci EDUkační LABoratoř:
EDUkační LABoratoř je vzdělávací organizace, která se věnuje vzdělávání pedagogů, vydávání odborných publikací, formativnímu hodnocení, popularizaci učitelského povolání a vzdělávací politice. Více informací naleznete na www.edukacnilaborator.cz.

Karel Starý z PedF UK je odborným garantem projektu Zavádění formativního hodnocení na ZŠ. Formativnímu hodnocení se věnuje dlouhodobě a je v této oblasti jeden z nejpovolanějších. Více o jeho pohledu na školní hodnocení se dozvíte v rozhovoru níže.

Formativní hodnocení je v poslední době velmi populární termín. O co vlastně jde?

Řekl bych, že hlavní je myslet při hodnocení na to, jak to pomůže žákovi při učení. Představa, že můžu žáka přinutit k lepším výsledkům špatnou známkou je mylná. Žáka spíš povzbudí, když se dozví, co se mu podařilo. A vždycky se najde něco, co lze ocenit. Pak potřebuje vědět, jak má postupovat dál, kam nasměrovat svou pozornost a snahu. To mu žádná známka neřekne. Formativní hodnocení jsou dobře volená slova s cílem podpořit.

Jaká byla vaše cesta k formativnímu hodnocení?

Už je velmi dlouho, co jsem se pojmem formativní hodnocení setkal poprvé. V roce 2006 jsem napsal článek na rvp.cz (viz https://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/) a to už jsem se FH nějakou dobu zabýval. Psal jsem tehdy disertační práci na didaktické téma a když jsem procházel odbornou zahraniční literaturu, tak jsem zaznamenal, že to je docela rozšířené téma. Také mě určitě ovlivnil prof. Jiří Kotásek, který na Ústavu výzkumu a rozvoje školství UK PedF pořádal odborné semináře pro oborové didaktiky z kateder a téma formativního hodnocení se tam objevovalo.

Realizujete projet Zavádění formativního hodnocení na ZŠ (formativne.cz), mohl byste ho trochu přiblížit?

Projekt od počátku cílí na učitele z praxe, které myšlenka formativního hodnocení oslovila, a chtěli ho nějak zapojit do své praxe. Se skupinou takových nadšenců jsme se pravidelně setkávali půl roku a připravovali jsme je nejen na to, jak mají formativně hodnotit ve svých třídách, ale také, jak získat a vést své kolegy.

Co vás vedlo k tomu se do projektu zapojit?

S kolegyní Veronikou Laufkovou jsme se formativnímu hodnocení věnovali výzkumně a také jsme s ním seznamovali studenty pedagogické fakulty. Uvědomili jsme si přitom, že pokud chceme, aby se přístup učitelů k hodnocení změnil, tak je nutné oslovit i učitele z praxe.

Když se učitelé chtějí o formativním hodnocení dozvědět více, jaké mají možnosti? Kde se mohou inspirovat?

Nejlepší je podívat se, jak to dělá nějaký kolega. Žáci na techniky formativního hodnocení reagují velmi dobře a to přesvědčí každého učitele nejvíc.

Jak jsou na tom budoucí učitelé? Seznamují se s tématem dostatečně?

O tématu formativního hodnocení se budoucí učitelé dozvídají během studia. Především v didaktických seminářích, kde je téma hodnocení jedno z hlavních. Jestli je to dostatečně ukáže až praxe. 

Jak dlouho vlastně trvá, než se učitel naučí hodnotit formativně?

No, není to ze dne na den. Řekl bych, že to trvá v řádu měsíců. Formativně hodnotit se učí učitel vlastě pořád. Vyžaduje to dost přenastavit priority.

Běžně se na školách používá sumativní hodnocení, jaký je zde rozdíl? A mělo by ministerstvo formativní hodnocení nastavit povinně?

Formativní hodnocení se asi nedá nařídit. Je myslím všeobecně přijímáno, že je důležité. Protože je časově náročné, tak by se tím mělo počítat a učitele v tom podporovat. Někdy je ta náročnost může od zavádění odrazovat.

Co si myslíte o známkování?

Známkování bylo, jest a bude. Nemělo by se ale přeceňovat. Formativní hodnocení ho nemá nahradit, ale dobře doplňovat. Taky by se dalo říct, že kvalitní formativní hodnocení vede k lepším výsledkům v sumativním hodnocení.

Můžete uvést konkrétní příklad formativního hodnocení?

Já jako češtinář jsem například často zadával různé slohy. Mým cílem bylo, aby žáci napsali něco zajímavého vhodnou formou. Cíl žáků byl stejný. Jak tomu ale pomůže, když to nakonec odevzdají a já jim dám jedničku nebo trojku? Prostor pro formativní hodnocení je v procesu tvorby. Žákům pomůže, když si někdo přečte pracovní nehotovou verzi a dá jim k tomu nějaká doporučení. To nemusí dělat jen učitel, to mohou dobře udělat žáci vzájemně. A to je v mnoha ohledech formativní. 

Je formativní hodnocení použitelné i na středních školách? A co školy mateřské?

Formativní hodnocení nezná věkových hranic. Nejen, že jej lze aplikovat na středních školách, ale bylo to velice žádoucí. Domnívám se, že myšlenka formativního hodnocení více zakořenila na základních školách než na gymnáziích.  A pokud půjdeme níže, tak jsem viděl několik obdivuhodných příkladů formativního hodnocení v mateřských školách.

Je formativní hodnocení vhodné pro všechny žáky?

Je výborné pro všechny. Zahraniční výzkumy ukazují, že největší benefit z něj mají žáci, kteří mají při učení nějaké specifické problémy. Na druhou stranu formativní hodnocení má potenciál skvěle působit u žáků mimořádně nadaných, protože i jim může nabídnout místo jedničky zpětnou vazbu, která jim řekne, kterým směrem a jak se dále zdokonalovat.

Jak reagují na formativní hodnocení rodiče?

Vesměs dobře. Mohou se ale objevit výjimky. Je potřeba s tím počítat a nepodcenit vysvětlování. Učitele i rodiče naštěstí spojuje to, že jim jde o děti, tak je velká šance, že formativní hodnocení přijmou.

Za tým formativne.cz zpracovali Michal Orság a Květa Sulková.

Rozhovor vznikl v rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který je realizovaný Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy a vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř. Projekt je financován v rámci operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, registrační číslo: CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_032/0008212.

V rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř, funguje osmnáct skupin formativního hodnocení, které se schází na devíti základních školách ve čtyřech krajích České republiky. Skupiny nabízí pedagogům z okolních škol kolegiální podporu při zavádění formativního hodnocení do jejich praxe. Názory učitelů představujeme v pravidelných tiskových zprávách.

Karel Starý z PedF UK je odborným garantem projektu Zavádění formativního hodnocení na ZŠ. Formativnímu hodnocení se věnuje dlouhodobě a je v této oblasti jeden z nejpovolanějších, říká o něm: „Hlavní je myslet při hodnocení na to, jak to pomůže žákovi při učení. Představa, že můžu žáka přinutit k lepším výsledkům špatnou známkou je mylná. Žáka spíš povzbudí, když se dozví, co se mu podařilo. A vždycky se najde něco, co lze ocenit. Pak potřebuje vědět, jak má postupovat dál, kam nasměrovat svou pozornost a snahu. To mu žádná známka neřekne. Formativní hodnocení jsou dobře volená slova s cílem podpořit.“

Dle Starého „formativní hodnocení nezná věkových hranic. Nejen, že jej lze aplikovat na středních školách, ale bylo to velice žádoucí. Domnívám se, že myšlenka formativního hodnocení více zakořenila na základních školách než na gymnáziích.  A pokud půjdeme níže, tak jsem viděl několik obdivuhodných příkladů formativního hodnocení v mateřských školách.“ A pokračuje: „Je výborné pro všechny žáky. Zahraniční výzkumy ukazují, že největší benefit z něj mají žáci, kteří mají při učení nějaké specifické problémy. Na druhou stranu formativní hodnocení má potenciál skvěle působit u žáků mimořádně nadaných, protože i jim může nabídnout místo jedničky zpětnou vazbu, která jim řekne, kterým směrem a jak se dále zdokonalovat.“

Karel starý se také vyjádřil také ke známkování: „Známkování bylo, jest a bude. Nemělo by se ale přeceňovat. Formativní hodnocení ho nemá nahradit, ale dobře doplňovat. Taky by se dalo říct, že kvalitní formativní hodnocení vede k lepším výsledkům v sumativním hodnocení.“

Jak s FH začít? „Nejlepší je podívat se, jak to dělá nějaký kolega. Žáci na techniky formativního hodnocení reagují velmi dobře a to přesvědčí každého učitele nejvíc. Není to však ze dne na den. Řekl bych, že to trvá v řádu měsíců. Formativně hodnotit se učí učitel vlastě pořád. Vyžaduje to dost přenastavit priority.“

„O tématu formativního hodnocení se budoucí učitelé dozvídají během studia. Především v didaktických seminářích, kde je téma hodnocení jedno z hlavních. Jestli je to dostatečně ukáže až praxe,“ přibližuje Karel Starý. V praxi jde pak i o komunikaci s rodiči. „Je potřeba s tím počítat a nepodcenit vysvětlování. Učitele i rodiče naštěstí spojuje to, že jim jde o děti, tak je velká šance, že formativní hodnocení přijmou.“

Můžete popsat nějaký konkrétní příklad? „Já jako češtinář jsem například často zadával různé slohy. Mým cílem bylo, aby žáci napsali něco zajímavého vhodnou formou. Cíl žáků byl stejný. Jak tomu ale pomůže, když to nakonec odevzdají a já jim dám jedničku nebo trojku? Prostor pro formativní hodnocení je v procesu tvorby. Žákům pomůže, když si někdo přečte pracovní nehotovou verzi a dá jim k tomu nějaká doporučení. To nemusí dělat jen učitel, to mohou dobře udělat žáci vzájemně. A to je v mnoha ohledech formativní,“ popisuje Starý.

Na povinnost FH má Karel Starý taky jasný názor: „Formativní hodnocení se asi nedá nařídit. Je myslím všeobecně přijímáno, že je důležité. Protože je časově náročné, tak by se tím mělo počítat a učitele v tom podporovat. Někdy je ta náročnost může od zavádění odrazovat.“

O projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách
Cílem projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách je podpora základních škol v zavádění hodnocení, které povede k rozvoji každého žáka. Na devíti školách ve čtyřech krajích ČR (Karlovarském, Ústeckém, Středočeském a Plzeňském) budou vybudována a metodicky podporována Centra kolegiální podpory. Formou síťování škol bude docházet k předávání zkušeností a inspirativních příkladů se zaváděním formativního hodnocení do výuky mezi pedagogy v regionech. V současné době probíhá školení učitelů (lídrů) z jednotlivých škol.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy:
Pedagogická fakulta je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. Jejím úkolem je příprava učitelů pro všechny typy a stupně škol, příprava odborníků a vědeckých pracovníků v pedagogice, psychologii a didaktikách různých oborů přírodních, společenských i humanitních věd. Poskytuje jak budoucím, tak stávajícím učitelům specializované odborné vzdělání včetně doktorských programů. Pracovníci fakulty řeší mnoho domácích i zahraničních rozvojových a vědeckých projektů, ve kterých úzce spolupracují se školami a pedagogy. Více informací naleznete na www.pedf.cuni.cz.

O neziskové organizaci EDUkační LABoratoř:
EDUkační LABoratoř je vzdělávací organizace, která se věnuje vzdělávání pedagogů, vydávání odborných publikací, formativnímu hodnocení, popularizaci učitelského povolání a vzdělávací politice. Více informací naleznete na www.edukacnilaborator.cz.

Petr Zafka vystudoval pedagogiku pro 2. a 3. stupeň vzdělávání (matematika – náboženská výchova) na Katolické univerzitě v Ružomberku na Slovensku. Po ukončení studia učil na církevním osmiletém gymnáziu a církevní ZŠ v Rajci (Slovensko) devět let. Od svého nástupu do školství vyučuje kromě své aprobace informatiku a po přestěhování do Prahy k tomu přibyla fyzika. Učil tři roky na státní ZŠ v Modřanech v Praze. Od roku 2011 učím na soukromé ZŠ Navis. Kromě vyučování vedl kroužky programování a robotiky zejména pro menší děti, poslední roky zastává funkci zástupce ředitele.

Jste součástí projetu Zavádění formativního hodnocení na ZŠ (formativne.cz), co vás vedlo k tomu se do projektu zapojit? Jaká byla vaše cesta k formativnímu hodnocení?
Byli jsme osloveni s kolegyní Olgou (Olga Turnová, pozn. red.) panem ředitelem, jestli bychom do toho nešli. Už dřív před zapojením do projektu jsem se potkal s knihou D. Wiliama (Zavádění formativního hodnocení), která se k nám dostala do školy a přišla mi zajímavá. Uvědomil jsem si, že formativní hodnocení je něco, co nám krásně zapadá do konceptu naší školy. A i když se mi nakonec na kurz nechtělo, postupně jsem čím dál víc chápal, jak je to důležité.

Jaká je vaše zkušenost s prací v rámci SFH?
Zkušenost mám velmi dobrou. Od začátku jsme nastavili spolupráci napříč oběma stupni a ve spolupráci s Olgou vedli jednotlivá setkání. Minulý rok, na jaře jsme dokonce zintenzívnili setkávání a v rámci on-line jsme měli workshopy každé dva týdny. Obdivuji své kolegy, kteří se s nasazením těchto setkání účastnili. Dá se říct, že ve formativním hodnocení je zapojený celý pedagogický sbor a není neobvyklé, že se našich setkání účastní i asistentky pedagoga nebo naše speciální pedagožka. Mnozí učitelé se do FH pustili s vervou a je vidět, že se chtějí nestále v tom zlepšovat. Velmi mne to těší a jsem nesmírně hrdý na náš tým.

Běžně se na školách používá sumativní hodnocení, mělo by ministerstvo formativní hodnocení nastavit povinně?

Určitě ne. Myslím, že by to nebylo správné. Je potřeba být v tomto ohledu trpělivý a vysvětlovat, proč je formativní hodnocení správná cesta. Ke změně ale nevede žádná zkratka, je to dlouhý proces, dá se říct, že nikdy nekončící. Nestačí napsat: hodnoťte formativně. Jako tomu bylo na jaře minulého roku. Pak vznikla infografika EDUkační LABoratoře ve spolupráci s PedF UK a byly k dispozici různé webináře na téma FH. Ale domnívám se, že to nestačilo k tomu, aby se učitelé začali uvažovat jinak o hodnocení.

Co si myslíte o známkování?
Známkování je součástí našeho vzdělávacího sytému dlouhou dobu. Zapustil nejenom v sytému, ale i v učitelích, rodičích a žácích silné kořeny. Dlouhou dobu jsem neznal nic jiného, resp. jsem si neuvědomoval jiné formy hodnocení. Byl jsme rád, když jsem se v projektu dozvěděl, že formativní hodnocení nejde o to zrušit známkování. Silně jsem však vnímal v době uzavření škol, že známky přeceňujeme a že nemají takovou vypovídající hodnotu, jakou jim často připisujeme. A opět mám na mysli jak nás, učitele, tak i žáky a rodiče. Teď po zkušenostech bych si dokonce uměl představit neznámkovat. Že mám k dispozici nástroje, jak hodnotit a posouvat své žáky dál. Uvědomuji si však, že prostě zdát známku je často mnohem rychlejší než napsat např. slovní hodnocení (obzvlášť pokud má být formativní).

Jak u vás v praxi vypadá formativní hodnocení na 2. stupni?
Je to postupný proces. Je vidět, že žáci nejsou na to zvyklí a často chtějí jenom známku (samozřejmě jedničku). Já osobně si slibuji lepší odezvu žáků na 2. stupni tehdy, když nám přijdou děti s „průpravou“ z 1. stupně. V každém případě je vidět snahu učitelů o aktivní zapojení FH do vyučování. Mnozí zlepšili práci s cíli, kritérii, hodně jsme pracovali na závěrečných písemných hodnoceních, nakolik jsou součástí oficiálního hodnocení v pololetí a na konci školního roku. Někdo se zaměřil na jednotlivé techniky, zlepšení podávání zpětné vazby.

Jak reagují na formativní hodnocení rodiče?
Myslím, že pozitivně, i když asi nevnímají ten pojem. A asi víc na 1. stupni, kde jsme dál. Na druhém stupni to nedokážu posoudit. Nějaké pozitivní ohlasy jsou, např. když nám učitelům jde zejména o pokrok žáka a ne primárně jenom o to dát nějakou známku. Ale o to jsme se snažili i před zaváděním formativního hodnocení, jenom teď je to regulérním prvkem systému naší školy skrze FH.

Jak jsou na tom absolventi pedagogických fakult? Přichází k vám na školu v tématu formativního hodnocení dostatečně připraveni?
Ze svých zkušeností můžu říct, že ne. Ale otázkou je, jestli jsou vůbec absolventi dostatečně připraveni na to, co je ve škole čeká…

Co pro vás dnes znamená pojem formativní hodnocení?
Postupy, které nejsou laciné a fungují. Příležitost dát možnost růst žákům v bezpečném a podnětném prostředí. Pro mne osobně kurz lídrů, to byl začátek hlubšího přemýšlení, jak učím. Nikdy jsem se tolik nezamýšlel nad tím, jak učím. Ale už před kontaktem s FH jsem vnímal, že se chci zlepšit. A najednou tu bylo FH a spousta podnětů, inspirací, metod a technik podepřených výzkumem. Postupně jsem objevoval myšlenky dalších skvělých pedagogů jako je můj oblíbený Craig Barton nebo Doug Lemov, Carl Hendrick, Daisy Christodoulou, Shirley Clarke a mnoho dalších. Děkuji za to.

Za tým formativne.cz zpracovali Michal Orság a Květa Sulková.

Rozhovor vznikl v rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který je realizovaný Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy a vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř. Projekt je financován v rámci operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, registrační číslo: CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_032/0008212.

Ve středu 26. května proběhlo poslední ze tří setkání v rámci 3. konference Formativne.cz. Jedná se o aktivitu v projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Organizátoři se rozhodli pro přesunutí programu do bezpečného online prostředí, což umožňuje účast i zájemcům, kteří by se na celodenní konferenci neměli možnost dostavit. Stanovený rozsah celé akce byl rozdělen do tří odpoledních setkání tak, aby nekolidovala s online výukou učitelů.

Cílem konference je sdílení příkladů dobré praxe z vybudovaných Center kolegiální podpory a představení jednotlivých postupů formativního hodnocení, které zapojení učitelé při své práci využívají, včetně následné reflexe aplikace ve školním prostředí. Zúčastnili se jí převážně učitelé, kteří jsou zapojeni do jedné z 18 skupin formativního hodnocení fungujících na 9 základních školách v různých krajích republiky. Většina účastníků tak již má s formativním hodnocením zkušenosti.

Úvodního slova se již tradičně ujal odborný garant projektu Karel Starý (PedF UK), který přivítal všechny účastníky a popsal strukturu třetího setkání třetí konference. Následně zahájil workshop s názvem Význam cílů a plánování výuky na příkladu dějepisného učiva v návaznosti na slovní hodnocení, na jehož tvorbě se podílel. V úvodní části představil v obecné rovině cíle a jejich význam při plánování výuky. Vytvořil tak teoretický základ, na který navázala praktickou ukázkou práce s cíli Jana Masařová ze ZŠ Rumburk. Účastníci měli možnost seznámit se s konkrétní aktivitou realizovanou v rámci distanční výuky od jejího plánování přes realizaci po slovní zpětnou vazbu žákům. Ukázka slovního hodnocení byla využita jako materiál pro diskusi ve skupinách, na kterou navazovalo společné zhodnocení. V závěrečné části workshopu nabídla Jana Masařová ukázky vrstevnického hodnocení, které si žáci poskytli v rámci jiné výukové aktivity.

Po přestávce vystoupila Tereza Krčmářová (PedF UK) s tématem žákovská portfolia. Představila různé druhy portfolií, výhody jejich využití ve školním prostředí i to, jak s portfolii pracovat. Následovala společná diskuze, při které účastníci sdíleli vlastní zkušenosti s prací s žákovskými portfolii.

Tereza Krčmářová se tématu portfolií dlouhodobě věnuje a k jejich tvorbě vede i své studenty.  V jednom z dřívějších rozhovoru uvedla: „Portfolio chápeme jako uspořádaný a komentovaný soubor produktů práce žáka za určité období. Práce s vlastním portfoliem rozvíjí u žáků dovednost hodnotit vlastní práci, stanovovat si cíle svého učení, uvědomovat si své silné a slabé stránky. Může být funkčním nástrojem pro komunikaci o učení žáka mezi žákem samotným, jeho učiteli a rodiči. Ze své podstaty je velmi individuální a umožňuje nám uvidět osobnost a pokrok žáka, přinést důkazy o jeho učení. To je současně cílem formativní hodnocení. I tady však platí, musí se to umět a pracovat s tímto portfolii systematicky a dlouhodobě.“

Na podzim roku 2021 proběhne celodenní závěrečná konference projektu, která bude otevřená široké odborné veřejnosti.

O projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách
Cílem projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách je podpora základních škol v zavádění hodnocení, které povede k rozvoji každého žáka. Na devíti školách ve čtyřech krajích ČR (Karlovarském, Ústeckém, Středočeském a Plzeňském) budou vybudována a metodicky podporována Centra kolegiální podpory. Formou síťování škol bude docházet k předávání zkušeností a inspirativních příkladů se zaváděním formativního hodnocení do výuky mezi pedagogy v regionech. V současné době probíhá školení učitelů (lídrů) z jednotlivých škol.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy:
Pedagogická fakulta je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. Jejím úkolem je příprava učitelů pro všechny typy a stupně škol, příprava odborníků a vědeckých pracovníků v pedagogice, psychologii a didaktikách různých oborů přírodních, společenských i humanitních věd. Poskytuje jak budoucím, tak stávajícím učitelům specializované odborné vzdělání včetně doktorských programů. Pracovníci fakulty řeší mnoho domácích i zahraničních rozvojových a vědeckých projektů, ve kterých úzce spolupracují se školami a pedagogy. Více informací naleznete na www.pedf.cuni.cz.

O neziskové organizaci EDUkační LABoratoř:
EDUkační LABoratoř je vzdělávací organizace, která se věnuje vzdělávání pedagogů, vydávání odborných publikací, formativnímu hodnocení, popularizaci učitelského povolání a vzdělávací politice. Více informací naleznete na www.edukacnilaborator.cz.