V rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř, funguje osmnáct skupin formativního hodnocení, které se schází na devíti základních školách ve čtyřech krajích České republiky. Skupiny nabízí pedagogům z okolních škol kolegiální podporu při zavádění formativního hodnocení do jejich praxe.

S Květou Sulkovou, vedoucí metodičkou vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř, jsme se zaměřili na pojetí formativního hodnocení.

„Pokud bych měla popsat formativní hodnocení co nejstručněji, tak se jedná o koncept plánování, realizace a reflexe výuky, který probíhá v bezpečném prostředí a s použitím respektující komunikace. Je to způsob pedagogické práce, která má za cíl maximálně podpořit každého žáka v jeho učení,“ vysvětluje a vzápětí dodává: „Z mého popisu je asi zřejmé, že se nejedná pouze o hodnocení výstupů žáků. Proto používám raději spojení formativní či responzivní výuka, které tento přístup lépe vystihuje.“

Její vlastní cesta k formativnímu hodnocení ale podle jejích slov skutečně začala až po odchodu ze školství.„V době svého působení na škole jsem prvky formativního hodnocení používala čistě intuitivně, podobně, jako to dělá mnoho českých učitelů.“ Obrovský posun a komplexnější vhled do tématu pro ni znamenala kniha Dylana Wiliama Zavádění formativního hodnocení, kterou s kolegy vydali pro české učitele. „Můžu říct, že předurčila kroky mého dalšího profesního rozvoje a směřování aktivit naší organizace,“ říká Sulková.

Kde tedy mou učitelé hledat inspiraci a dozvědět se o formativním hodnocení více? V tom má Sulková jasno: „Jistě bych doporučila výše zmíněnou publikaci, kterou vnímám jako základní literaturu. V době pandemie se také objevilo nesčetně různých webinářů a online přednášek na toto téma, pro nezkušeného posluchače je ale obtížné rozlišit, který zdroj přináší kvalitní, a hlavně nezkreslený obsah. Učitelé mohou dále navštívit různé vzdělávací programy v rámci DVPP, i tady jsou však mezi jednotlivými nabídkami značné rozdíly. Osobně můžu doporučit jen to, co znám, a to jsou naše kurzy, za jejichž kvalitou si stojím.“ Dobře podle ní fungují i různé facebookové skupiny zaměřené na formativní hodnocení, kde uživatelé sdílejí užitečné zdroje, své zkušenosti a mají zde prostor pro konzultaci konkrétních otázek či obtíží, které ve své praxi řeší.

Cesta k formativnímu hodnocení je u každého učitele individuální. Někdo tímto způsobem přemýšlí přirozeně, jiný se to musí naučit. Jak dlouho tedy trvá, než se učitel naučí hodnotit formativně? „Neexistuje dané minimum, které musíte znát pro to, abyste s formativním hodnocením mohli začít. Stejně tak ale neexistuje hranice, ke které je možné dojít a říct si, že už víte vše. Responzivní učitel se učí a pracuje na sobě celý profesní život,“ tvrdí Sulková.

Sulková vidí ve formativním hodnocení způsob, jak podpořit v učení každého žáka: „Jedná se o přístup vhodný pro všechny žáky, důkazy ale ukazují, že největší posun je viditelný u žáků, kteří ve škole dosahovali nižších výsledků. Čím dříve se s ním žáci setkají, tím lépe na něj reagují a tím větší má pro ně přínos.“ S případným povinným plošným zavedením ze strany MŠMT však nesouhlasí: „Zavádění formativního hodnocení by ze strany MŠMT mělo probíhat formou podpory v podobě vzdělávání, odborné literatury, možnosti sdílení, síťování škol či odborného mentoringu.“

O projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách
Cílem projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách je podpora základních škol v zavádění hodnocení, které povede k rozvoji každého žáka. Na devíti školách ve čtyřech krajích ČR (Karlovarském, Ústeckém, Středočeském a Plzeňském) budou vybudována a metodicky podporována Centra kolegiální podpory. Formou síťování škol bude docházet k předávání zkušeností a inspirativních příkladů se zaváděním formativního hodnocení do výuky mezi pedagogy v regionech. V současné době probíhá školení učitelů (lídrů) z jednotlivých škol.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy:
Pedagogická fakulta je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. Jejím úkolem je příprava učitelů pro všechny typy a stupně škol, příprava odborníků a vědeckých pracovníků v pedagogice, psychologii a didaktikách různých oborů přírodních, společenských i humanitních věd. Poskytuje jak budoucím, tak stávajícím učitelům specializované odborné vzdělání včetně doktorských programů. Pracovníci fakulty řeší mnoho domácích i zahraničních rozvojových a vědeckých projektů, ve kterých úzce spolupracují se školami a pedagogy. Více informací naleznete na www.pedf.cuni.cz.

O neziskové organizaci EDUkační LABoratoř:
EDUkační LABoratoř je vzdělávací organizace, která podporuje rozvoj inovativních forem výuky. Věnujeme se vzdělávání pedagogů, vydávání odborných publikací, formativnímu hodnocení, popularizaci učitelského povolání a vzdělávací politice. Více na www.edukacnilaborator.cz.

Jednou ze zásad formativního hodnocení je předávat žákům více odpovědnosti za vlastní učení. A to i ve chvíli, kdy od učitele či spolužáka obdrží hodnocení své práce. Angažovanost žáků a práce s chybou jsou oblasti, které jsou předpokladem pro budování schopnosti autonomního učení.

MICHAL ORSÁG, KVĚTA SULKOVÁ

Zdroj: Učitelský měsíčník 3/2020

Ve středu 2. prosince se uskutečnilo poslední ze tří online setkání v rámci 2. konference Formativne.cz. Jedná se o aktivitu v projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Stejně jako předchozí dvě setkání, v rámci konference Formativne.cz, proběhlo i toto poslední online. Program byl tentokrát rozdělen do čtyř částí – společný úvod, ukázka francouzského vysvědčení, workshop a závěrečná diskuse. V první části již tradičně zazněly zkušenosti s distanční výukou, které tentokrát představila Petra Vallin (PedF UK).

Petra si nechala slovo i v druhé části, kdy účastníkům přiblížila, jak může vypadat vysvědčení bez známek. „Chtěla jsem účastníky inspirovat zkušenostmi ze zahraničí, konkrétně se s učiteli podívat na pojetí hodnocení francouzských primárních škol, kde se známky nepoužívají už přes 20 let,“ uvedla Vallin. Byly diskutovány především otázky Co známky nahradilo?, Jak se vlastně rodiče dozvídají o pokrocích svého dítěte? a Jakým způsobem lze žáky motivovat jinak než samými jedničkami na vysvědčení? Účastníci detailně prostudovali hodnocení v oblasti komunikativních dovedností v mateřském jazyce, a to na úrovni trimestrálního vysvědčení i dílčí hodiny. Během prezentace měli také možnost ve skupinkách diskutovat nad konkrétními podněty, což umožnilo zaktivní zapojení všech účastníků. „Za hlavní přínos považuji to, že se několik účastníků konference s takovýmto pojetím vysvědčení identifikovalo a učitelé měli zájem ho následně hlouběji prozkoumat. Podobná nahlédnutí do zahraničí nás také vybavují argumenty do odborné diskuse a pomáhají nám ukázat, že formativní hodnocení opřené o kritéria není přístupem vhodným pouze pro několik málo inovativních škol, ale že může být používáno i na úrovni celonárodní,“ zhodnotila svůj příspěvek Vallin.

Po přestávce zahájila svůj workshop Lada Fejferová ze ZŠ Chomutov, Školní 1480. Ta využila vlastní videoukázky z hodin, aby přiblížila práci s nástrojem, který se žáky ve speciální třídě používá při hodnocení čteného projevu. Žákům nástroj slouží jako přehled kritérií (například hlasitost, plynulost, intonace), na základě kterých probíhá hodnocení výkonu žákem samotným, spolužáky i vyučující.

V průběhu workshopu byli účastníci několikrát rozděleni do skupin, kdy se zamýšleli nejen nad představeným nástrojem, ale například i tím, jak ho žáci používají, jak jsou vyučující v průběhu aktivity vedeni a jak na její vedení reagují. Po každé skupinové aktivitě proběhlo společné shrnutí, takže se všichni účastnící mohli seznámit s hlavními myšlenkami, které ve skupinách zazněly. Tento způsob sdílení následně komentovala sama Lada Fejferová jako velký přínos pro vlastní sebereflexi. 

Při závěrečné diskusi účastníci opět kvitovali využití videoukázek jako vhodného nástroje pro rozbor hodin. Materiál, který Lada Fejferová na konferenci představila chystá poskytnout do online databanky, která vzniká v rámci projektu na www.formativne.cz. Ostatní učitelé tak budou mít příležitost seznámit se se zmíněným nástrojem pro formativní hodnocení.

O projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách
Cílem projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách je podpora základních škol v zavádění hodnocení, které povede k rozvoji každého žáka. Na devíti školách ve čtyřech krajích ČR (Karlovarském, Ústeckém, Středočeském a Plzeňském) budou vybudována a metodicky podporována Centra kolegiální podpory. Formou síťování škol bude docházet k předávání zkušeností a inspirativních příkladů se zaváděním formativního hodnocení do výuky mezi pedagogy v regionech. V současné době probíhá školení učitelů (lídrů) z jednotlivých škol.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy:
Pedagogická fakulta je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. Jejím úkolem je příprava učitelů pro všechny typy a stupně škol, příprava odborníků a vědeckých pracovníků v pedagogice, psychologii a didaktikách různých oborů přírodních, společenských i humanitních věd. Poskytuje jak budoucím, tak stávajícím učitelům specializované odborné vzdělání včetně doktorských programů. Pracovníci fakulty řeší mnoho domácích i zahraničních rozvojových a vědeckých projektů, ve kterých úzce spolupracují se školami a pedagogy. Více informací naleznete na www.pedf.cuni.cz.

O neziskové organizaci EDUkační LABoratoř:
EDUkační LABoratoř je vzdělávací organizace, která podporuje rozvoj inovativních forem výuky. Věnujeme se vzdělávání pedagogů, vydávání odborných publikací, formativnímu hodnocení, popularizaci učitelského povolání a vzdělávací politice. Více na www.edukacnilaborator.cz. 

Michal Orság vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor anglický–český jazyk. Učil na základní a střední škole, od roku 2015 vede vzdělávací organizaci EDUkační LABoratoř. Věnuje se popularizaci učitelského povolání, publikaci populárně-naučných článků či blogů a vzdělávaní učitelů.

Formativní hodnocení je v poslední době velmi populární termín. O co vlastně jde?

Populární, hmm, ano, až moc. Během několika minulých měsíců zájem o něj vzrostl raketově. Věřím ale, že se situace opět uklidní, miskoncepty budou vyvráceny a my se budeme moct věnovat jeho samotné podstatě bez požadavků na „formativní vysvědčení“.

Jde o komplexní přístup k výuce, nejen k hodnocení. To, jak plánujeme, pracujeme s cíli, poskytujeme zpětnou vazbu a předáváme více zodpovědnosti žákům. To vše je formativní hodnocení. Zároveň je potřeba zdůraznit, že formativní nerovná se automaticky slovní. Slovní hodnocení může být sumativní, a dokonce může být slovní hodnocení jak sumativní, tak zároveň úplně špatné.

Kdybych to měl zjednodušit, tak je to neustálý posun vpřed, neustálé zlepšování se. Neexistuje pomyslný strop v podobě jedničky, načež by si jedinec mohl říct: „Mám to za sebou, hotovo, vyřízeno, učení tím pro mě končí.“

Velký propagátor formativního hodnocení, Dylan Wiliam, říká, že sám by v současné době spíše použil spojení responsive reaching, tedy responzivní výuka. Já s ním musím souhlasit, ačkoliv označení responzivní výuka u nás není tak rozšířeno a nezní tak sexy, já bych se za něj také přimlouval.

Jaká byla vaše cesta k formativnímu hodnocení?

Když jsem byl žákem základní školy, formativní hodnocení jsem dle mého nezažil. Ani když jsem byl studentem střední školy. Ani když jsem se následně stal posluchačem školy vysoké, v mém případě pedagogické fakulty. A dokonce jsem se s ním nesetkal ani ve své praxi učitele na základní a střední škole.

Začal jsem k němu tíhnout někdy kolem roku 2015, kdy jsme se rozhodli vydat českou verzi publikace Zavádění formativního hodnocení. Do tématu jsme se následně pořádně obuli a uvědomili si, že je to směr, který chceme u nás v Česku dále propagovat.

Realizujete projekt Zavádění formativního hodnocení na ZŠ (formativne.cz), co vás vedlo k tomu se do projektu zapojit?

Jak jsem říkal výše, v roce 2015 jsme začali připravovat publikaci Zavádění formativního hodnocení, která vyšla o rok později a v té době svou publikaci na stejné téma vydali i Veronika Laufková a Karel Starý. To nás propojilo, a když se naskytla možnost jít do společného projektu, nedokázal bych si představit realizovat ho s někým jiným.

Když se učitelé chtějí o formativním hodnocení dozvědět více, jaké mají možnosti? Kde se mohou inspirovat?

Do třetice musím zmínit naši publikaci Zavádění formativního hodnocení, to beru jako naprostý základ. Není to čtení na plovárnu, od některých učitelů máme zpětnou vazbu, že se jí nedokážou prokousat, ale když se do toho člověk jednou dostane, už to jede.

Druhou výraznou publikací je Formativní hodnocení ve výuce dvojice Starý/Laufková.

My v EDUkační LABoratoři vidíme tři kroky: intenzivní profesní rozvoj učitelů, studium odborné či populárně-naučné literatury a vznik tzv. učící se komunity učitelů. Není náhodou, že všechny tyto kroky dokážeme učitelům poskytnout.

Na začátek roku 2021 chystáme novou publikaci. Jmenuje se Responzivní výuka a jakkoliv je to kniha složitá, chtěli jsme, aby tu pro učitele byla k dispozici.

Běžně se na školách používá sumativní hodnocení, jaký je zde rozdíl? A mělo by ministerstvo formativní hodnocení nastavit povinně?

Povinně určitě ne. Nyní máte, dle školského zákona, tři možnosti, jak ve školách hodnotit prospěch: klasifikace, slovní hodnocení a kombinace obojího. A formativní hodnocení do toho v nějaké podobně vstupuje, není potřeba učitele nutit, není to vlastně ani žádoucí.

Sumativní hodnocení se používá při hodnocení něčeho zpětně (jak jsme něco zvládli), formativní směřuje do budoucna (co udělat příště lépe). Ve škole tak může probíhat formativní průběžné hodnocení a na konci přichází hodnocení sumativní (klasifikace nebo i sumativní slovní komentář), nevidím v tom problém.

Co si myslíte o známkování?

Známkování potřebuje vzdělávací politika. Často proto, aby se tak nějak předem rozhodlo, jakým směrem se bude cesta žáka systémem ubírat. Jak jsem říkal výše, nemám se sumativním hodnocením problém, ale upřednostnil bych sumativní slovní před klasifikací.

Jak dlouho vlastně trvá, než se učitel naučí hodnotit formativně?

Dlouho. Je to nikdy nekončící proces. Na začátku každého kurzu s účastníky děláme techniku sebehodnocení, tzv. prostorovou škálu. Na jedné straně je „o formativním hodnocení vím vše“, na straně druhé „o formativním hodnocení nevím nic“. No, a já bych se určitě na stranu, která označuje, že vím vše, nepostavil.

Tím, že doporučujeme postupovat pomalu, po malých krůčcích, měnit v praxi maximálně dvě věci za měsíc, tak se bavíme minimálně školním roku, kdy se u žáků změna v rámci hodnocení zaběhne a na této změně stavíme dál. Nejde pouze o změnu ve třídě, ale o změnu v nastavení mysli žáků, učitelů a, když budu trochu idealistický, celé společnosti.

Je formativní hodnocení vhodné pro všechny žáky?

Zcela jistě. A to od mateřských škol, až po školy vysoké, dost možná i pro posluchače celoživotní vysoké školy života. Největší změny samozřejmě proběhnou u žáků, kteří mají horší studijní výsledky, což ale neznamená, že by nebylo vhodné i pro ty nejlepší. Pokud však jedinec dosáhne bodu, ve kterém je přesvědčen, že se již nic dalšího nemůže naučit, mise formativního hodnocení je u konce.

Čím dříve s formativním hodnocením začneme, tím více usnadníme práci učitelům na dalších stupních. Ti se již nebudou muset až tak moc věnovat formě, ale zaměří se na aplikaci. To je projev obrovské kolegiality směrem k učitelům, kteří budou žáka či studenta učit v budoucnosti, třebaže velmi vzdálené.

Jak reagují na formativní hodnocení rodiče?

Rodiče hrají důležitou roli. Je potřeba najít souhru mezi všemi aktéry: učiteli, vedením školy, žáky a rodiči. Na druhou stranu si nemyslím, že je vhodné, aby se škola přizpůsobovala požadavkům rodičů, typicky je to tlak na přípravu na přijímací zkoušky, to opravdu není role školy.

Pokud se škola rozhodne, že do toho půjde, čeká ji spousta práce. Už jen samotná revize ŠVP je potřeba. Také musí být učitelé o smyslu formativního hodnocení přesvědčeni, jedině tak dokážou žákům a rodičům přínosy tohoto způsobu výuky adekvátně vysvětlit.

Rozhovor vznikl v rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který je realizovaný Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy a vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř. Projekt je financován v rámci operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, registrační číslo: CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_032/0008212.

V rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř, funguje osmnáct skupin formativního hodnocení, které se schází na devíti základních školách ve čtyřech krajích České republiky. Skupiny nabízí pedagogům z okolních škol kolegiální podporu při zavádění formativního hodnocení do jejich praxe.

S Michalem Orságem, ředitelem vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř, jsme se zaměřili na pojetí formativního hodnocení organizací, kterou vede.

„Jde o komplexní přístup k výuce, nejen k hodnocení. To, jak plánujeme, pracujeme s cíli, poskytujeme zpětnou vazbu a předáváme více zodpovědnosti žákům. To vše je formativní hodnocení. Zároveň je potřeba zdůraznit, že formativní nerovná se automaticky slovní. Slovní hodnocení může být sumativní, a dokonce může být slovní hodnocení jak sumativní, tak zároveň úplně špatné,“ popisuje formativní hodnocení Michal Orság.

„My v EDUkační LABoratoři vidíme tři kroky, jak v procesu zavádění do praxe postupovat: intenzivní profesní rozvoj učitelů, studium odborné či populárně-naučné literatury a vznik tzv. učící se komunity učitelů,“ upřesňuje Orság.

„Formativní hodnocení je nikdy nekončící proces. Tím, že doporučujeme postupovat pomalu, po malých krůčcích, měnit v praxi maximálně dvě věci za měsíc, tak se bavíme minimálně o školním roku, kdy se u žáků změna v rámci hodnocení zaběhne a na této změně stavíme dál,“ říká Orság.

„Sumativní hodnocení se používá při hodnocení něčeho zpětně (jak jsme něco zvládli), formativní směřuje do budoucna (co udělat příště lépe). Ve škole tak může probíhat formativní průběžné hodnocení a na konci přichází hodnocení sumativní (klasifikace nebo i sumativní slovní komentář),“ vysvětluje Orság a pokračuje: „Známkování potřebuje vzdělávací politika. Často proto, aby se tak nějak předem rozhodlo, jakým směrem se bude cesta žáka systémem ubírat. Nemám se sumativním hodnocením problém, ale upřednostnil bych sumativní slovní před klasifikací.“

Formativní hodnocení se nepoužívá jen u vybraných žáků, je možné ho aplikovat všude, včetně běžného života a byznysu. „Hodí se od mateřských škol, až po školy vysoké. Největší změny samozřejmě proběhnou u žáků, kteří mají horší studijní výsledky, což ale neznamená, že by nebylo vhodné i pro ty nejlepší. Čím dříve s formativním hodnocením začneme, tím více usnadníme práci učitelům na dalších stupních. Ti se již nebudou muset až tak moc věnovat formě, ale zaměří se na aplikaci. To je projev obrovské kolegiality směrem k učitelům, kteří budou žáka či studenta učit v budoucnosti, třebaže velmi vzdálené,“ dodává Orság.

Důležitou roli při zavádění formativního roli hrají rodiče. „Je potřeba najít souhru mezi všemi aktéry: učitelé, vedení školy, žáci a rodiče. Na druhou stranu si nemyslím, že je vhodné, aby se škola přizpůsobovala požadavkům rodičů, typicky je to tlak na přípravu na přijímací zkoušky, to opravdu není role školy,“ uzavírá Michal Orság.

Pokud se škola rozhodne, že do toho půjde, čeká ji spousta práce. Už jen samotná revize ŠVP je potřeba. Také musí být učitelé o smyslu formativního hodnocení přesvědčeni, jedině tak dokážou žákům a rodičům přínosy tohoto způsobu výuky adekvátně vysvětlit.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy:
Pedagogická fakulta je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. Jejím úkolem je příprava učitelů pro všechny typy a stupně škol, příprava odborníků a vědeckých pracovníků v pedagogice, psychologii a didaktikách různých oborů přírodních, společenských i humanitních věd. Poskytuje jak budoucím, tak stávajícím učitelům specializované odborné vzdělání včetně doktorských programů. Pracovníci fakulty řeší mnoho domácích i zahraničních rozvojových a vědeckých projektů, ve kterých úzce spolupracují se školami a pedagogy. Více informací naleznete na www.pedf.cuni.cz.

O neziskové organizaci EDUkační LABoratoř:
EDUkační LABoratoř je vzdělávací organizace, která podporuje rozvoj inovativních forem výuky. Věnujeme se vzdělávání pedagogů, vydávání odborných publikací, formativnímu hodnocení, popularizaci učitelského povolání a vzdělávací politice. Více na www.edukacnilaborator.cz.