Petra Vallin, učitelka, lektorka a koordinátorka rozvojových projektů. Vystudovala učitelství pro 1. stupeň ZŠ se specializací angličtina na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Na PedF UK vyučuje kurzy pro zahraniční studenty Content and Language Integrated Learning (CLIL), Encouraging Creative Thinking in Schools a Inclusive Education and Multiculturalism, podílí se na tandemové výuce Učitelského praktika a Didaktiky. Působí jako metodik a lektor CLIL, k tomuto tématu také publikuje. Na PedF UK aktuálně koordinuje projekt SPIN, jehož hlavním cílem je propojení teorie a praxe v přípravném vzdělávání učitelů prostřednictvím tandemové výuky VŠ a ZŠ učitele. V rámci projektu formativne.cz má na starosti aktivity pro učitele 1. stupně.

Jaká byla vaše cesta k formativnímu hodnocení?
Kdysi mě k formativnímu hodnocení přirozeně přiměl CLIL (integrované učení cizího jazyka v ostatních předmětech), ve kterém bylo najednou nutné hodnotit jak znalosti z odborného předmětu, tak dovednosti v cizím jazyce. Potřebovala jsem najednou vědět, co konkrétně si odnáší z cizího jazyka a co konkrétně za znalosti si osvojili v nejazykovém předmětu (např. angličtina a přírodověda). Zřejmě to bylo poprvé, kdy jsem si začala formulovat cíle pro dílčí hodiny a sem tam i kritéria (např. při hodnocení plakátu), na konci lekce pravidelně používat něco jako „exit tickets“, startéry (podobné obláčkům) a reflexe opřené o cíle o hodiny.

Ve výuce na fakultě jsem pak tyto strategie přejímala. Reflexe na konci seminářů měly často formativní charakter, stejně tak jako písemné zpětné vazby na seminární práce a přípravy hodin. Studenti vždycky dostávali příležitost svoji práci vylepšit před závěrečným hodnocením.

Když se učitelé chtějí o formativním hodnocení dozvědět více, jaké mají možnosti? Kde se mohou inspirovat?
Publikace (jednak od vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř, jednak od Karla Starého a Veroniky Laufkové) a kurzy dalšího vzdělávání, které nabízí v současné době celá řada institucí. Z mé perspektivy se k nim těch příležitostí sbíhá velmi mnoho, stačí projevit zájem.

Jak jsou na tom budoucí učitelé? Seznamují se s tématem dostatečně?
Budoucí učitelé prvního stupně mají na téma formativního hodnocení v tuto chvíli pouze dvě přednášky a dva semináře. Dle mého názoru by to chtělo alespoň semestrální (spíše dvousemestrální) kurz.

Co si myslíte o známkování?
Známkování dle mého názoru nenasedá na zavádění dalších inovací ve vzdělávání a do značné míry je brzdí. Jakmile začneme využívat jiné, progresivní metody nebo metodologie (a je celkem jedno, jestli půjde o CLIL, Eduscrum, Flipped Classroom, projektovou výuku, program RWCT či cokoli dalšího, co stojí na konstruktivismu, kooperativním učení a kritickém a kreativním myšlení), přestává nám známka stačit. Z hlediska rozvoje metakognitivních dovedností a kompetence „učit se učit“ je pak známka zcela neužitečná. Známka je nostalgie a těch se u nás zbavujeme velmi těžko.

Obě moje děti jsou vzdělávány ve francouzském systému, kde jsou na prvním stupni známky zakázány, a který je pro mě současně důkazem, že to bez nich jde. Každý předmět je rozepsán do kompetencí, u kterých je jasně označeno, zdali byly již osvojeny, jsou na cestě k osvojení či zatím nebyly neosvojeny. Škálu doplňuje ještě možnost „osvojeno ve větší míře, než bylo očekáváno“. Trimestrální hodnocení doprovází krátký komentář učitele, kde se vyjadřuje k dalším oblastem (např. sociální dovednosti).

Jak vypadá formativní hodnoceni na 1. stupni ZŠ?
Učitelé prvního stupně používají spontánně či po zkušenosti z kurzů dalšího vzdělávání především dílčí metody (např. semafor, sebehodnocení pomocí barev), s dětmi na konci hodiny reflektují, doptávají se na jejich pocity. Nemám úplně pocit, že by to bylo systémové (např. jasná formulace cíle hodiny a návrat k němu na konci při reflexi, práce s kritérii). Z mého pohledu cesta ale vede právě přes tyto dílčí metody, které si děti a potažmo učitelé oblíbí, a je šance, že budou hledat další strategie, jak formativní hodnocení dále posilovat a rozvíjet.

Je formativní hodnocení vhodné pro všechny žáky?
Ano. Každý potřebuje vědět, co už umí, co mu jde a v čem se naopak může zlepšovat. Jediným zádrhelem jsou dle mého názoru rodiče, kteří to chtějí mít často naservírované tak, jak to měli oni. Mají mylný pocit, že známka nese jasné sdělení. Asi by stálo za to nějak systematicky začít pracovat právě s nimi.

Jak reagují na formativní hodnocení rodiče?
Pokud už se ve třídě děje, pak ho obvykle přijímají pozitivně (i když by ho patrně původně možná nevolili). To je ale opravdu jen můj (ničím nepodložený) dojem.

Rozhovor vznikl v rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který je realizovaný Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy a vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř. Projekt je financován v rámci operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, registrační číslo: CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_032/0008212.

Ve středu 4. listopadu proběhlo druhé ze tří setkání v rámci 2. konference Formativne.cz. Jedná se o aktivitu v projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Program druhého setkání byl rozdělen do tří částí – společný úvod, workshop a závěrečná diskuse. V úvodní části s účastníky sdíleli členové organizačního týmu vlastní zkušenosti s distanční výukou na vysoké škole.

Jako první si vzal slovo odborný garant projektu Karel Starý (PedF UK), který zprvu hovořil o možnostech online výuky početnějších skupin, čítajících i dvě stě studentů a následně i o poskytování průběžné zpětné vazby (ZV). Z jeho zkušeností vyplývá, že v takto velkých skupinách nelze poskytovat individuální zpětnou vazbu všem studentům. Vytvořil proto diskusní fórum, kde si žáci například stanovují vlastní cíle, ale také stanovují cíle pro dva své kolegy a vzájemně komentují práce spolužáků. V případě, že některá ZV není úplně jasná, tak se přirozeně zapojí ostatní studenti, komentář upravují a společně ZV vylepšují. Studenti měli také možnost okamžitě reagovat na komentáře, které dostali na svou práci.

Druhým mluvčím byla Tereza Krčmářová, garantka vzdělávání lídrů (PedF UK), která prozradila, že po období, kdy poskytovala ZV individuálně všem studentům, našla systém rozložení zodpovědnosti za vzdělávání mezi vyučující a studenty. Aktuálně je její výuka zorganizována tak, že studenti ví, že z odevzdaných úkolů si vybere reprezentativní vzorek, který ohodnotí a píše individuální ZV, ke zbytku se vyjádří obecně. Vybere to zajímavé, to, co se opakovalo, nebo to, co bylo jedinečné a s tím pracuje s celou skupinou. „Na začátku jsem měla pocit, že musím já konkrétně všem poskytnout ZV. Už si to opravdu nemyslím. Zdá se mi, že přenesení odpovědnosti na ně, tedy že to nedělají proto, abych já viděla, že ten úkol je splněný, ale že to dělají pro sebe, se podařilo,“ říká Krčmářová.

Hodnocení vyučujícím Krčmářová kombinuje se vzájemným hodnocením prací studentů. K tomu je zapotřebí předem dobře promýšlet kritéria i celkovou formu hodnocení. „Někdy je vymýšlíme se studenty společně, jindy zadávám já,“ vysvětluje.

Tereza vede své studenty také k tomu, aby na závěr semestru zhodnotili všechny své průběžné úkoly, které dělali. Jako kdyby to bylo jakési portfolio, u kterého se žáci i s vyučující ohlíží společně za tím, jakého řešení si nejvíc cení či co je nejvíc posunulo. Tímto způsobem se může znovu dostat do hry úkol, ke kterému učitel nedal ZV, ale pro studenty byl tento konkrétní úkol důležitý a něco se na něm naučili.

„Více promýšlím úkol, jaký dávám studentům a rovnou promýšlím také to, jak ho budu hodnotit a jakým způsobem budu poskytovat zpětnou vazbu,“ shrnula.

Veronika Laufková, odborná garantka vzdělávacího programu (PedF UK), doplnila své zkušenosti s distanční výukou a uzavřela tak úvodní část. Studentům dává na výběr, které úkoly chtějí plnit (minimum jsou 4 úkoly). Když je to možné, nabízí různé formy úkolů – některé jsou více psavé, jiné více kreativní, kdy žáci například fotí v exteriérech a pak fotografie komentují.

V druhé části setkání proběhl workshop s názvem Příště budeme chytřejší, kolego!, ve kterém Josef Janoušek za podpory kolegy Milana Khase (ZŠ Staňkov) představoval možnosti využití videozáznamu k reflexi a zlepšování hodin.

V úvodu se účastníci seznámili se základními informacemi týkající se hodiny – předmět, třída, cíle hodiny a například i fakt, že se jednalo o první vedení hodiny v tandemu.

Při rozboru je složité všimnout si bez nahrávky všech drobností, proto si autoři nahrávky eště před natáčením si stanovili, co by měla nahrávka sledovat. Je dobré také instruovat člověka, který natáčí, na co se má zaměřit.

V průběhu workshopu byli účastníci několikrát rozděleni do skupin, kdy po zhlédnutí krátké videoukázky diskutovali nad zadanými otázkami. V rámci první skupinové aktivity se měli účastníci zaměřit na pozornost žáků v úvodu hodiny, druhá aktivita se věnovala spolupráci žáků v rámci skupinové aktivity. Třetí ukázka zachytila průběh opakování na konci hodiny a účastníci diskutovali nad tím, jak zajistit, aby byli zapojeni všichni žáci. Na základě ukázky závěrečné aktivity pak měli účastníci zhodnotit, jestli byly naplněny cíle hodiny.

Během závěrečné diskuse se účastníci shodli, že videorozbor, jako nástroj reflexe hodiny, je velmi přínosný. A to i v případě, že představenou hodnu Josef s Milanem představili, jako nepovedenou.

Třetí setkání proběhne ve středu 2. ledna opět od 15 hodin.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy:
Pedagogická fakulta je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. Jejím úkolem je příprava učitelů pro všechny typy a stupně škol, příprava odborníků a vědeckých pracovníků v pedagogice, psychologii a didaktikách různých oborů přírodních, společenských i humanitních věd. Poskytuje jak budoucím, tak stávajícím učitelům specializované odborné vzdělání včetně doktorských programů. Pracovníci fakulty řeší mnoho domácích i zahraničních rozvojových a vědeckých projektů, ve kterých úzce spolupracují se školami a pedagogy. Více informací naleznete na www.pedf.cuni.cz.

O neziskové organizaci EDUkační LABoratoř:
EDUkační LABoratoř je vzdělávací organizace, která podporuje rozvoj inovativních forem výuky. Věnujeme se vzdělávání pedagogů, vydávání odborných publikací, formativnímu hodnocení, popularizaci učitelského povolání a vzdělávací politice. Více na www.edukacnilaborator.cz.

V rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř, funguje osmnáct skupin formativního hodnocení, které se schází na devíti základních školách ve čtyřech krajích České republiky. Skupiny nabízí pedagogům z okolních škol kolegiální podporu při zavádění formativního hodnocení do jejich praxe. 

S Petrou Vallin, odbornou asistentkou na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, lektorkou a autorkou publikací, jsme se zaměřili na využití formativního hodnocení na 1. stupni ZŠ. V rámci projektu formativne.cz má totiž na starosti aktivity pro učitele 1. stupně.

„Kdysi mě k formativnímu hodnocení přirozeně přiměl CLIL (integrované učení cizího jazyka v ostatních předmětech), ve kterém bylo najednou nutné hodnotit jak znalosti z odborného předmětu, tak dovednosti v cizím jazyce. Potřebovala jsem najednou vědět, co konkrétně si odnáší z cizího jazyka a co konkrétně za znalosti si osvojili v nejazykovém předmětu (např. angličtina a přírodověda). Zřejmě to bylo poprvé, kdy jsem si začala formulovat cíle pro dílčí hodiny a sem tam i kritéria (např. při hodnocení plakátu), na konci lekce pravidelně používat něco jako ‚exit tickets‘, startéry (podobné obláčkům) a reflexe opřené o cíle o hodiny,“ popisuje své začátky s formativním hodnocením Petra Vallin.

Otázkou je, jak propojit formativní hodnocení a známkování. „Známkování dle mého názoru nenasedá na zavádění dalších inovací ve vzdělávání a do značné míry je brzdí. Jakmile začneme využívat jiné, progresivní metody nebo metodologie (a je celkem jedno, jestli půjde o CLIL, Eduscrum, Flipped Classroom, projektovou výuku, program RWCT či cokoli dalšího, co stojí na konstruktivismu, kooperativním učení a kritickém a kreativním myšlení), přestává nám známka stačit. Z hlediska rozvoje metakognitivních dovedností a kompetence ‚učit se učit‘ je pak známka zcela neužitečná. Známka je nostalgie a těch se u nás zbavujeme velmi těžko,“ upřesňuje Vallin.

Jak jsou na tom budoucí učitelé? Seznamují se s tématem dostatečně? „Budoucí učitelé prvního stupně mají na téma formativního hodnocení v tuto chvíli pouze dvě přednášky a dva semináře. Dle mého názoru by to chtělo alespoň semestrální (spíše dvousemestrální) kurz,“ říká Vallin. 

Na 1. stupni ZŠ by mohlo být formativní hodnocení přirozenější, je tomu tak? „Učitelé prvního stupně používají spontánně či po zkušenosti z kurzů dalšího vzdělávání především dílčí metody (např. semafor, sebehodnocení pomocí barev), s dětmi na konci hodiny reflektují, doptávají se na jejich pocity. Nemám úplně pocit, že by to bylo systémové (např. jasná formulace cíle hodiny a návrat k němu na konci při reflexi, práce s kritérii),“ vysvětluje Vallin a pokračuje: „Z mého pohledu cesta ale vede právě přes tyto dílčí metody, které si děti a potažmo učitelé oblíbí, a je šance, že budou hledat další strategie, jak formativní hodnocení dále posilovat a rozvíjet.“

Formativní hodnocení je vhodné pro všechny žáky, není to exkluzivita pro vybrané jedince. „Každý potřebuje vědět, co už umí, co mu jde a v čem se naopak může zlepšovat. Jediným zádrhelem jsou dle mého názoru rodiče, kteří to chtějí mít často naservírované tak, jak to měli oni. Mají mylný pocit, že známka nese jasné sdělení. Asi by stálo za to nějak systematicky začít pracovat právě s nimi,“ dodává Vallin.

Důležitou roli při zavádění formativního roli hrají rodiče, kterým je potřeba změny ve škole či třídě vysvětlovat, či je při již fungujícím formativním hodnocení minimálně informovat. „Pokud už se ve třídě děje, pak ho obvykle přijímají pozitivně (i když by ho patrně původně možná nevolili). To je ale opravdu jen můj (ničím nepodložený) dojem,“ uzavírá Petra Vallin.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy:
Pedagogická fakulta je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. Jejím úkolem je příprava učitelů pro všechny typy a stupně škol, příprava odborníků a vědeckých pracovníků v pedagogice, psychologii a didaktikách různých oborů přírodních, společenských i humanitních věd. Poskytuje jak budoucím, tak stávajícím učitelům specializované odborné vzdělání včetně doktorských programů. Pracovníci fakulty řeší mnoho domácích i zahraničních rozvojových a vědeckých projektů, ve kterých úzce spolupracují se školami a pedagogy. Více informací naleznete na www.pedf.cuni.cz.

O neziskové organizaci EDUkační LABoratoř:
EDUkační LABoratoř je vzdělávací organizace, která podporuje rozvoj inovativních forem výuky. Věnujeme se vzdělávání pedagogů, vydávání odborných publikací, formativnímu hodnocení, popularizaci učitelského povolání a vzdělávací politice. Více na www.edukacnilaborator.cz. 

Ve středu 14. října proběhlo první ze tří setkání v rámci 2. konference Formativne.cz. Jedná se o aktivitu v projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Konference měla podle původního plánu proběhnout v hotelu Thermal v Karlových Varech. Kvůli zhoršující se epidemiologické situaci se však organizátoři rozhodli pro přesunutí programu do online prostředí. To se ukázalo jako dobrá volba nejen z preventivních důvodů, ale také z důvodů organizačních, protože se konference mohli zúčastnit i učitelé, kteří by prezenční formu kvůli pracovnímu vytížení nemohli absolvovat.

Stanovený rozsah konference byl rozdělen do tří odpoledních setkání tak, aby nekolidovala s online výukou učitelů. První setkání se uskutečnilo v původním termínu konference, ve středu 14. října od 15 hodin. Zúčastnili se jí převážně učitelé, kteří jsou zapojeni do jedné z 18 skupin formativního hodnocení fungujících na 9 základních školách v různých krajích republiky. Většina účastníků tak již má s formativním hodnocením zkušenosti.

Cílem konference je ukázat příklady dobré praxe z vybudovaných Center kolegiální podpory a představit účastníkům konkrétní postupy formativního hodnocení, které mohou ve své výuce aplikovat. 

První setkání zahájil úvodním slovem odborný garant projektu Karel Starý (PedF UK). Představil časový rámec projektu a realizované aktivity. Jednou z nich je vznik databanky materiálů, které tvoří a pilotují učitelé ve svých školách. Databanka má sloužit všem učitelům, jako zdroj inspirace a podpory při zavádění formativního hodnocení do vlastní praxe. Podobu databanky účastníkům představil Michal Orság (EDUkační LABoratoř).

Součástí úvodního bloku byl dále rozhovor s lídry skupiny formativního hodnocení, která funguje v ZŠ Navis v Dobřejovicích. Peter Zafka a Olga Turnová se podělili o zkušenosti s formativním hodnocením, přístupem rodičů a vyslovili své názory na známkování či připravenost začínajících učitelů v oblasti hodnocení. 

Po přestávce nabídl program dva paralelní workshopy, do kterých se účastníci rozdělili podle osobních preferencí. První workshop vedený Pavlou Nawratovou a Evou Machovou ze ZŠ Zdice představil na konkrétních videoukázkách rozmanité varianty použití tzv. losovátek (špachtlí) na 1. i na 2. stupni základní školy. Tento nástroj aktivizuje žáky při učení a z jejich pohledu také přispívá k větší spravedlivosti.

Druhý workshop vedla Květa Sulková (EDUkační LABoratoř), která na sadě konkrétních ukázek napříč předměty představila techniku zvanou klíčové otázky. Technika slouží jako rychlý diagnostický nástroj pro zjišťování aktuálního stavu porozumění celé třídy a pomáhá učiteli při rozhodování, jak má ve výuce dál postupovat. Všichni žáci jsou angažovaní a výuka je více responzivní.

Závěrečná část nabídla účastníkům možnost diskuse, kterou řada z nich využila buď v podobě přímých otázek, nebo otázek v chatu.

Druhé setkání proběhne ve středu 4. listopadu opět od 15 hodin.

O projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách
Cílem projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách je podpora základních škol v zavádění hodnocení, které povede k rozvoji každého žáka. Na devíti školách ve čtyřech krajích ČR (Karlovarském, Ústeckém, Středočeském a Plzeňském) budou vybudována a metodicky podporována Centra kolegiální podpory. Formou síťování škol bude docházet k předávání zkušeností a inspirativních příkladů se zaváděním formativního hodnocení do výuky mezi pedagogy v regionech. V současné době probíhá školení učitelů (lídrů) z jednotlivých škol.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy:
Pedagogická fakulta je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. Jejím úkolem je příprava učitelů pro všechny typy a stupně škol, příprava odborníků a vědeckých pracovníků v pedagogice, psychologii a didaktikách různých oborů přírodních, společenských i humanitních věd. Poskytuje jak budoucím, tak stávajícím učitelům specializované odborné vzdělání včetně doktorských programů. Pracovníci fakulty řeší mnoho domácích i zahraničních rozvojových a vědeckých projektů, ve kterých úzce spolupracují se školami a pedagogy. Více informací naleznete na www.pedf.cuni.cz.

O neziskové organizaci EDUkační LABoratoř:
EDUkační LABoratoř je vzdělávací organizace, která podporuje rozvoj inovativních forem výuky. Věnujeme se vzdělávání pedagogů, vydávání odborných publikací, formativnímu hodnocení, popularizaci učitelského povolání a vzdělávací politice. Více na www.edukacnilaborator.cz. 

V rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř, funguje osmnáct skupin formativního hodnocení, které se schází na devíti základních školách ve čtyřech krajích České republiky. Skupiny nabízí pedagogům z okolních škol kolegiální podporu při zavádění formativního hodnocení do jejich praxe.

S Terezou Krčmářovou z Katedry preprimární a primární pedagogiky Pedagogické fakulty UK, která se věnuje především profesnímu a osobnostnímu rozvoji učitelů, problematice přípravy učitelů na práci s nadanými dětmi a tématu individualizace ve výuce obecně, jsme se podívali na téma formativního hodnocení ve spojitosti s 1. stupněm, žákovskými portfolii či známkováním.

Důležitou součástí formativního hodnocení jsou žákovská portfolia, co si po tím představit? „Portfolio chápeme jako uspořádaný a komentovaný soubor produktů práce žáka za určité období. Práce s vlastním portfoliem rozvíjí u žáků dovednost hodnotit vlastní práci, stanovovat si cíle svého učení, uvědomovat si své silné a slabé stránky. Může být funkčním nástrojem pro komunikaci o učení žáka mezi žákem samotným, jeho učiteli a rodiči. Ze své podstaty je velmi individuální a umožňuje nám uvidět osobnost a pokrok žáka, přinést důkazy o jeho učení. To je současně cílem formativní hodnocení. I tady však platí, musí se to umět a pracovat s těmito portfolii systematicky a dlouhodobě,“ říká Tereza Krčmářová.

Zapojení rodičů do chodu školy je klíčové, neměli by se svých dětí pouze ptát jakou známku jsi dostal/a, ale co ses dnes naučil/a.„Přibývá poučených angažovaných rodičů, kteří vědí, jaké vzdělávání chtějí pro své děti, a podle toho volí školu nebo učitele. Formativní hodnocení je pro ně jedním ze znaků kvalitní výuky. U těch ostatních se domnívám, že velmi záleží na tom, jak je jim problematika hodnocení komunikována ze strany vedení škol a učitelů. Nemůžeme chtít, aby rodiče byli odborníky na vzdělávání, je naším úkolem s nimi spolupracovat, vysvětlovat a odpovídat na jejich dotazy tak, aby tomu mohli rozumět. Pokud má rodič v učitele svého dítěte důvěru, zvládne přijmout i věci, které na sobě třeba sám jako žák nezažil,“ upřesňuje Krčmářová.

Otázkou zůstává, zdali do formativního hodnocení paří známkování.„Myslím, že známkování může za určitých podmínek být součástí formativního hodnocení, ale v praxi je to spíše výjimečné. Ve většině případů známkování spíše nahrává orientaci na výsledek a ne proces učení, stejně jako svádí spíše k hodnocení na základě srovnání výkonu žáka s výkonem spolužáků. Lze tedy říci, že spíše zužuje možné funkce hodnocení a často vysloveně podporuje vnější motivaci pro učení místo převzetí zodpovědnosti žáků za vlastní učení. Efektivně formativně hodnotit je náročná a komplexní profesní dovednost,“ popisuje Krčmářová.

Jak jsou na tom budoucí učitelé? Seznamují se s tématem dostatečně?„Mohu mluvit zodpovědně pouze o přípravě budoucích učitelů 1. stupně ZŠ na PedF UK. Tam se domnívám, že ano. Minimálně se o to snažíme již mnoho let,“ vysvětluje Krčmářová a pokračuje vysvětlením toho, jak se vlastně liší formativní hodnocení na 1. stupni od toho na 2. stupni: „Principiálně úplně stejně jako na vyšších stupních. Liší se pouze formou, která musí odpovídat věkovým možnostem žáků.“

V rámci projektu Formativne.cz se Tereza Krčmářová jako odborný garant pro problematiku 1. stupně ZŠ podílí na vzdělávání lídrů skupin formativního hodnocení a procesu posuzování materiálů vytvořených učiteli pro databanku projektu.

Formativní hodnocení
Hodnocení, které žákům poskytuje relevantní informace pro jejich pokroky v učení na základě konstruktivní zpětné vazby.

Projekt je financován z Operačního programu Evropského sociálního fondu – Výzkum, vývoj a vzdělávání řízeného MŠMT. Od ledna 2019 jej realizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř.

Více o projektu na www.formativne.cz.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy:
Pedagogická fakulta je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy. Jejím úkolem je příprava učitelů pro všechny typy a stupně škol, příprava odborníků a vědeckých pracovníků v pedagogice, psychologii a didaktikách různých oborů přírodních, společenských i humanitních věd. Poskytuje jak budoucím, tak stávajícím učitelům specializované odborné vzdělání včetně doktorských programů. Pracovníci fakulty řeší mnoho domácích i zahraničních rozvojových a vědeckých projektů, ve kterých úzce spolupracují se školami a pedagogy. Více informací naleznete na www.pedf.cuni.cz.

O neziskové organizaci EDUkační LABoratoř:
EDUkační LABoratoř je vzdělávací organizace, která podporuje rozvoj inovativních forem výuky. Věnujeme se vzdělávání pedagogů, vydávání odborných publikací, formativnímu hodnocení, popularizaci učitelského povolání a vzdělávací politice. Více na www.edukacnilaborator.cz.